11 C 16/2022-79 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou 24. 11. 2021 domáhá po žalované zaplacení částek 3.000 Kč a 152,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.000 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 303,29 Kč, úroku ve výši 2.677,70 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 473 Kč. 2. K jednání dne 27. 7. 2022 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaná nikoliv. Předvolání k jednání a žaloba byly žalované doručeny dne 27. 6. 2022 dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Žaloba byla žalované doručena také dříve dne 25. 4. 2022 dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. 4. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 5. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. 6. Podle čl. 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 7. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel s žalovanou 25. 5. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 3.000 Kč. K uzavření smlouvy žalobce uvedl:„ Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Mezi smluvními stranami se má takto podepsaná smlouva za smlouvu postavenou na roveň písemné smlouvě.“ Tyto skutečnosti žalobce tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat. Bylo na žalobci, aby prokázal, že došlo k uzavření jím předložené smlouvy o úvěru ve znění, jak je žalobce předkládá a že došlo k jím uváděným skutečnostem. Toto nebylo dostatečně prokázáno. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru v písemné ani jiné formě, v podobě jak jí předložil žalobce. Z předložených důkazů: smlouva o spotřebitelském úvěru, č. [spisová značka], formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě vystavené [právnická osoba], s.r.o., které byly založeny ve spise není prokázáno, že by právě žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, v podobě, která vyplývá z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, č. [spisová značka]. Věrohodný a dostatečný důkaz o uzavření této smlouvy prostřednictvím internetu soudu předložen nebyl. Z předložené smlouvy ani z dalších důkazů nevyplývá, co tvrdí žalobce v žalobě, zvláště, že právní předchůdce žalobce žalované na základě její žádosti o úvěr přidělil a zaslal SMS zprávou autorizační kód, který následně žalovaná připojila na smlouvu o úvěru a že právě žalovaná autorizačním kódem potvrdila uzavření smlouvy. Dostatečným důkazem není skutečnost, že na konci úvěrové smlouvy je strojově napsáno, že si úvěrovou smlouvu přečetla žalovaná, že s ní souhlasí a že podpis byl proveden elektronickým kódem a číslo tohoto kódu, protože není prokázáno, že právě žalovaná tento kód obdržela a že o uzavření úvěrové smlouvy žádala právě žalovaná. Jako důkaz o uzavření smlouvy neobstojí ani, že ve smlouvě jsou uvedeny osobní údaje žalované a číslo účtu. Nepostačí ani doklad o provedení platby na účet žalované, protože není prokázáno, že žalovaná případně uzavřela smlouvu v té podobě, jak je nyní předkládána žalobcem, že byla zajištěna neměnnost této smlouvy. Rovněž ani nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 561 odst. 2 o. z., protože nebylo doloženo, že bylo při komunikaci po internetu či telefonem zaručeno dostatečné ověření totožnosti osoby, která měla jako dlužník komunikovat s věřitelem a nebylo zaručeno, že žalovaná byla přes internet či telefon (na dálku) seznámena a uzavírala smlouvu v podobě, jak jí nyní předkládá žalobce a že byla zaručena neměnnost dokumentu. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, kde se uvádí:„ Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ 11. Žalobce dostatečným způsobem nedoložil a ani netvrdil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jeho právním předchůdcem ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobce pouze tvrdil, že tak bylo učiněno, když byla provedena lustrace žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, ale nebylo prokázáno, že by tak skutečně postupoval. I z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvor