3 C 269/2021-44 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 7.680 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku s žalovanou dne 15. 9. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 6.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 10. 2015 s poplatkem za poskytnutí úvěru 1.680 Kč. Žalovaná do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky ani z části nevrátila. Pohledávku žalobkyně získala smlouvou o postoupení pohledávek z 3. 3. 2021, vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění, žalovaná však na dluh nic nezaplatila. Dle žalobkyně byla žalovaná před uzavřením smlouvy lustrována na veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování totožnosti a lustracích vycházela z občanského průkazu. Žalovaná odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě pochybností o svých možnostech úvěr splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili schopnost zápůjčku splatit. Na základě lustrace a prohlášení žalované právní předchůdkyně žalobkyně nepojala důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Úvěruschopnost žalované byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a na svoji obranu nic neuplatnila. 3. Distančně uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 15. 9. 2015 dohodly s odkazem na ustanovení § 2395 o. z. a další zákony, na tom, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 6.000 Kč na jí udaný bankovní účet č. [bankovní účet] a že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí na jeden z bankovních účtů právní předchůdkyně žalobkyně, do 15. 10. 2015. Základní parametry úvěru jsou shrnuty ve Formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 4. Zprávou [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] ze dne 24. 2. 2022 je prokázáno, že ke dni 15. 9. 2015 byla majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] právě žalovaná a že uvedeného dne byla na tento účet připsána částka 6.000 Kč z účtu [bankovní účet] (dle smlouvy o spotřebitelském úvěru účet právní předchůdkyně žalobkyně.) 5. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], oznámila žalované, že ji byla postoupena předmětná pohledávka, současně byla žalovaná vyzvána k její úhradě. Výzvou 13. 4. 2021, jež ji byla doručována dle podacího lístku doporučenou poštou, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu s upozorněním na možnost mimosoudního vyřešení. 6. Podle § 9 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k 15.9.2015 (dále jen SPU), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C [číslo], nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 11. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr splácet řádně. Jak vyšlo v řízení najevo, právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou pouze ve veřejně přístupných registrech neznámo s jakým výsledkem, žalobkyně nepředložila přes výzvu a poučení soudu důkazy, z nichž by vyplývalo, že si opatřila od žalované další informace o jejich pracovních, majetkových a dalších poměrech, že zjišťovala, zda žalovaná již není zadlužená a objasnila si, zda lze důvodně očekávat, že žalovaná přijímanému závazku dostojí. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá a k přestoupení zákona. Předmětnou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou. 12. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6.000 Kč, jenž se žalovaná zavázala zaplatit do 15. 10. 2015, nevrátila však nic. Od 16. 10. 2015 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 6.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 %, tj. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od 16. 10. 2015 do zaplacení. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl. 13. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu stran. Žalobkyně uspěla zhruba ve 4/5 svých žalobních požadavků, úspěch žalované lze kvantifikovat 1/5. Po vzájemném zápočtu úspěchu a neúspěchu zbývá povinnost žalované, nahradit žalobkyni 3/5 jí vynaložených nákladů řízení. Úspěšnější žalobkyně zároveň v řízení prokázala, že žalované v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala výzvu k plnění a o právo na náhradu nákladů se tak nepřipravila. Žalobkyně v řízení vynaložila na soudní poplatek ve výši 400 Kč, na odměnu advokáta dle § 14 b) odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále AT) ve výši 600 Kč (3 úkony à 200 Kč – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální částky náhrady hotových výdajů à 100 Kč stanovené dle § 14 b) odst. 5 písm. a) AT a částku 189 Kč představující 21 % daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb. Náklady žalobkyně tak činí celkem 1.489 Kč a 3/5 z této částky pak 893,40 Kč zaokrouhleno 893 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Postup dle ustanovení § 14b) AT se uplatní proto, že žalobkyn