3 C 209/2021-97 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně podala dne 29. 10. 2021 u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji částku 215 383 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 10. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že 25. 9. 2021 spolu účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání závazku, jenž byl součástí jejich společného jmění. Touto dohodou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit 215 383 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem září 2021, pod ztrátou lhůt. Žalovaný neuhradil již první splátku, splatnou 30. 9. 2021, a protože jej žalobkyně telefonicky vyzvala k úhradě celého dluhu do 15. 10. 2021, stal se tento uplynutím uvedeného splatným. Ani poté žalovaný k žádnému plnění nepřistoupil a celou částku žalobkyni dodnes dluží. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uváděl, že úvěrovou smlouvu nepodepsal, žalobkyně se zadlužila ještě před manželstvím a v průběhu manželství došlo jen k navýšení dluhu. Vypůjčené finanční prostředky z úvěru žalobkyně užila, až na 50 000 Kč, kterou spotřeboval žalovaný, sama pro sebe. Připustil, že souhlasil s částečným převzetím dluhu proto, že mu žalobkyně slíbila převést osobní vozidlo, které žalovaný potřebuje k výkonu zaměstnání a která bylo registrováno na její jméno. To ale nesplnila, žalovaný má tak omezenou možnost výdělku a tím i splnění závazku vyplývajícího z dohody. Ztráta výhody splátek nemohla nastat, pokud žalobkyně způsobila, že žalovaný není schopen splácet částku, k níž se zavázal, a z tohoto důvodu není v prodlení žalovaný, ale žalobkyně. Tato tvrzení žalovaný v průběhu řízení změnil a tvrdil, že předmětnou dohodu podepsal, neboť mu nic jiného nezbývalo. Žalobkyně mu řekla, že pokud listinu nepodepíše, prodá mu auta, aby z něho aspoň něco měla, a tímto jej k podpisu donutila, dohodu proto pokládá za neplatnou. Jedno z aut mu ostatně také nějakou dobu blokovala, protože zadržovala jediný klíč a žalovaný jej nemohl užívat. Očekával, že mu po podpisu dohody klíč předá, to ale žalobkyně odmítla. 3. Mezi stranami bylo v řízení nesporné, že spolu uzavřeli dohodu o vypořádání společného závazku ze dne 25. 9. 2021. 4. Dohoda o vypořádání společného závazku, uzavřená účastníky 25. 9. 2021, odkazuje na ustanovení § 738 až §739 a §765 občanské zákoníku. Úvodní ustanovení konstatuje, že účastníci uzavřeli manželství 27. 7. 2018, které bylo dnem 14. 6. 2021 pravomocně rozvedeno. Dále je uvedeno, že smluvní strany si dohodou vypořádávají společný závazek, jenž spadá do zaniklého společného jmění manželů. V čl. II strany prohlásily, že do společného jmění manželů náleží závazek z úvěrové smlouvy číslo [bankovní účet], uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní s výší úvěru 250 000 Kč, přičemž celková cena úvěru činí 430 765 Kč a splácena má být měsíčními splátkami činí 3 622 Kč Smluvní strany výslovně prohlásily, že ačkoliv byla úvěrová smlouva uzavřená s žalobkyní, dal žalovaný souhlas s převzetím předmětného dluhu, přičemž peněžní prostředky z úvěru byly spotřebovány oběma manžely a tento dluh spadá do společného jmění manželů. Ke dni podpisu této dohody bylo na předmětný úvěr splaceno 83 306 Kč, z čehož žalovaný uhradil částku 6 000 Kč a ve zbytku zplátky platila žalobkyně. Smluvní strany se dále dohodly, že práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru nadále ponese žalobkyně s tím, že žalovaný uhradí polovinu celkových nákladů na předmětný úvěr, tedy částku 215 383 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po pěti tisících korunách, počínaje měsícem zářím 2021. Splatnost každé splátky je vždy do posledního dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek. Smluvní strany dále vzaly na vědomí, že v případě závazků platí zákonný režim vymezených v § 737 odst. 2 občanského zákoníku s tím, jejich vypořádání je vždy účinné pouze mezi bývalými manžely a třetích osob nijak nedotýká. V závěrečných ustanoveních bylo stanoveno, že dohoda nabývá účinnosti dnem podpisu a smluvní strany prohlásily, že si ji před podepsáním přečetly s jejím obsahem souhlasí. Dále prohlásily, že dohoda je výrazem jejich pravé a svobodné vůle a že není uzavírána v tísni ani za nápadně nevýhodných podmínek a na důkaz toho připojily své vlastnoruční podpisy. 5. Smlouvou o úvěru ze dne 12. 9. 2019 je prokázáno, že [právnická osoba] a žalobkyně se dohodly na tom, že žalobkyni bude poskytnut úvěr v celkové výši 250 000 Kč s úrokovou sazbou 11,90 % ročně. Šlo o úvěr spotřebitelský, nezajištěný a jiný, než na bydlení, splácený pravidelnými splátkami, a úvěr účelový. Použití úvěru bylo omezeno na sjednaný účel, a to na konsolidaci úvěrů nebo půjček dříve poskytnutých. Na základě této úvěrové smlouvy tak došlo ke splacení splátkového úvěru u [právnická osoba] [bankovní účet] ve výši 147 521 Kč. Použití zbývajících prostředků úvěru pak spočívalo zcela na uvážení žalobkyně. Úvěr pouze nemohl být použit k podnikání ani financování služeb nebo činností, které jsou v rozporu s nebo dobrými mravy. Splátky úvěru byly dohodnuty ve výši 3 622 Kč a jejich splatnost nastává vždy v 9. den každého kalendářního měsíce od 9. 10. 2019 Poslední splátka ve výši 869 Kč má být zaplacena 9. 8. 2029. Úroky z úvěru budou připisovány k jistině a stávají její součástí, přičemž budou spláceny v pravidelných splátkách úvěru. Celková částka, která bude zaplacena při splnění všech dohodnutých předpokladů pak bude činit 430 765 Kč. 6. Ačkoliv žalovaný do řízení vstupoval s tvrzením, že na dohodu o vypořádání společného závazku přistoupil proto, že současně bylo s žalobkyní dohodnuto, že žalobkyně na žalovaného převede osobní vozidlo, což nesplnila, v průběhu řízení toto tvrzení opustil a tvrdil, že byl k podpisu donucen. Popisoval, že dohodu, které se žalobkyně dovolává, mu předložila jednoho dne k podpisu, když ji navštívil. Dala mu listinu přečíst a řekla mu, aby ji podepsal nebo že mu prodá auta. Tvrdil, že za trvání manželství za své výlučné prostředky totiž nakoupil dvě vozidla, a aby mu nebyla zabavena v exekuci, byla registrována na jméno žalobkyně. Žalobkyně navíc měla mít k dispozici jediný klíč k jednomu z vozů, žalovaný tak měl k dispozici pouze jedno z nich, a to dodávku. Když žalovaný při jednání s žalobkyní o uzavření dohody namítl, že částku 215 383 Kč nevyužil pro svou potřebu, žalobkyně mu na to řekla, že je to jedno, ať podepíše. Na to žalovaný listinu podepsal, protože auta potřeboval a nic jiného mu nezbývalo. Po podpisu dohody mu žalobkyně klíče stejně nevydala. Listina byla podepsaná 25. 9. 2021 v bytě, kde dříve s žalobkyní společně bydleli a přítomni byli pouze oba účastníci, možná jednání slyšel soused [anonymizováno] [příjmení], který seděl na zahradě, zda jednání účastníků slyšel či neslyšel, žalovaný nevěděl. V průběhu řízení dále svá tvrzení upravoval a měnil, takže např. uváděl, že mu žalobkyně hrozila prodejem aut, pokud ji předmětnou částku nezaplatí a že klíče od jednoho z vozů mu odcizil syn žalobkyně. 7. Uvedená tvrzení navrhl žalovaný prokázat účastenským výslechem žalobkyně, výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], a výslechem svědka [jméno] [příjmení], majitele domu, v němž žalobkyně bydlí. 8. Žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že úvěr si vzala proto, aby žalovanému pomohla. Už první půjčku 40 000 Kč si brala u [právnická osoba] proto, aby žalovaný mohl zaplatit dluhy, které měl u svých zákaznic u doby před manželstvím. Všechny peníze, které si vypůjčila, spotřeboval žalovaný, půjčku ale spořitelně splácela ona. Protože žalovaný pak potřeboval peníze další, šla znovu do spořitelny a tam ji navrhli, že ji poskytnou znovu úvěr a dojde současně ke konsolidaci. Peníze z druhého úvěru byly využity v převážné části na podnikání žalovaného, a to na zakoupení strojů, zařízení živnostenského oprávnění apod. Žalobkyně z celé vypůjčené částky pro sebe spotřebovala jen 50 000 Kč, ale protože byli s žalovaným manželé, předmětnou dohodu uzavřeli tak, aby se na splacení podíleli každý 50 %. Do banky uzavřít úvěrovou smlouvu šla žalobkyně vždy sama a brala to tak, že jsou manželé a že je to tedy jedno. Žalovaný ji také říkal, že by mu v bance žádný úvěr nadali, protože má exekuce. Dle žalobkyně i sňatek účastníků byl zčásti motivován právě tím, aby si byla ochotna vypůjčit další peníze. Peníze z úvěru vybírala v hotovosti a doma je předávala žalovanému, nebo mu něco ze svého účtu platila bezhotovostně. Žalovaný za to nakupoval stroje pro své podnikání, důkaz o tom žalobkyně nemá. Žalovaný sliboval, že ji bude dávat částky z výdělečné činnosti, které ji pomohou úvěr splácet, ale neplnil to. Pak se rozvedli, a když se ho ptala, sliboval, že bude splátky poskytovat. Protože ale stále nic neplatil, zašla za advokátkou, která ji sepsala předmětnou dohodu. Žalobkyně žalovanému jedno vyhotovení sepsané dohody donesla do jeho dílny, aby si ho mohl přečíst. Tehdy řekl, že s tím souhlasí a že to podepíše. Žalobkyně mu dala čas, aby si mohl dohodu přečíst s tím, že se ji ozve. Protože se neozýval, telefonovala mu, on říkal, že nemá občanský průkaz. Nakon