3 C 123/2024-48 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobkyně se svoji žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ji celkem 16 599,32 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost, tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu poskytla peněžní prostředky, jež se žalovaný zavázal vrátit se sjednaným kapitalizovaným úrokem, odměnou za zpracování půjčky a částku za službu komfortního a flexibilního splácení v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil a dluží žalovanou částku s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno. Přestože byl žalovaný žalobkyní před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu, neposkytl na něj žádné plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svoji obranu nic neuplatnil.3. Svá tvrzení žalobkyně prokazovala listinnými důkazy, které předložila. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne 7. 4. 2022 prokazuje, že právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností , právnická osoba, , a žalovaným byla podepsána úvěrová smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, s tím, že se žalovaný zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit též poplatek 8 917 Kč, sestávající z částky 5 101 Kč představující úrok z půjčené částky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částky 1 500 Kč představující poplatek za zpracování, částky 2 316 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Celková dlužná částka tak činila 18 917 Kč a žalovaný se ji zavázal zaplatit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 364 Kč a poslední splátkou 353 Kč. Smlouva je oboustranně podepsána. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Čerpání úvěru a jeho splácení prokazuje tabulka umoření z níž plyne, že úvěr byl žalovanému vyplacen 7. 4. 2022 a dne 18. 4. 2022 na něj poskytl jedinou splátku ve výši 1 700 Kč.4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného a prokazovala to listinou s názvem zákaznická karta. Žalovaný v ní 17. 4. 2022 uvedl své osobní údaje vč. čísla občanského průkazu a telefonního a elektronického spojení. Uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání a je svobodný. Dále udal jako jediný zdroj příjmů domácnosti invalidní důchod ve výši 7 492 Kč. Uvedl, že neplatí žádné interní ani externí splátky, odhadl měsíční výdaje na 1 500 Kč.5. Smlouva o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 s přílohou č. , číslo, prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na úplatném postoupení pohledávek ze smluv, specifikovaných v příloze smlouvy. V příloze je uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným. Oznámením o postoupení pohledávek z 29. 9. 2023 je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělil žalovanému, že pohledávka za nim z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni.6. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 28. 3. 2024, adresovanou žalovanému, je prokázáno, že před zahájením řízení žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla výzva žalovanému odeslána doporučenou poštou dne 2. 4. 2024.7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětných smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018).14. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnila svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně. Zjistila, že žalovaný je invalidním důchodcem s jediným příjmem 7 492 Kč měsíčně, žije u rodičů avšak do domácnosti již nepřichází žádný další příjem. Akceptovala žalovaným tvrzené, avšak zcela nereálné, měsíční výdaje žalovaného 1 500 Kč a učinila závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně informace, které získala od žalovaného vyhodnotila objektivně se skutečně odbornou péčí, nemohla by dospět k závěru, že žalovaný je požadovaný úvěr schopen splácet, neboť o této jeho schopnosti za popsaných skutkových okolností bylo třeba jednoznačně důvodně pochybovat. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy porušila při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy své zákonné povinnosti, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, tedy těch pravidel, na nichž společnost právem trvá. Úvěrovou smlouvy proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.15. Pohledávku žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč do 6. 4. 2023, z toho žalovaný dosud splatil 1 700 Kč. Od 7. 4. 2023 se dostal do prodlení s úhradou 8 300 Kč a soud proto rozhodl o jeho povinnosti tuto částku žalobkyni zaplatit s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 7. 4. 2023 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba žalobkyně shledána nedůvodnou a byla zamítnuta.16. Lhůta ke splnění povinností byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.17. Vzhledem k výsledku řízení rozhodoval soud