3 C 254/2021-262 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce podal u soudu žalobou, kterou se domáhal, aby žalovanému, jakožto jeho bývalému zaměstnavateli, byla uložena povinnost zaplatit žalobci neuhrazenou mzdu a příplatky za práci přesčas, o víkendu a svátku v celkové výši 96 695,38 Kč s příslušenstvím a dále neuhrazené zahraniční stravné 2 100 EUR s příslušenstvím. Tvrdil, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr smlouvou z 6. 9. 2019 na jejímž základě žalobce pro žalovaného vykonával práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy. Pracovní poměr byl ukončen 4. 9. 2020, kdy bylo žalovanému doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobce žalovanému dal dle § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce proto, že mu žalovaný neproplácel řádně mzdu, zahraniční stravné a příplatky, na něž žalobci vznikl nárok. Protože žalovaný ani po skončení pracovního poměru neuspokojil mzdové nároky žalobce, nezaplatil mu příplatky a stravné, na něž mu vzniklo právo, a neposkytl mu ani náhradu mzdy za 2 měsíce při skončení pracovního poměru okamžitým zrušením, ač k tomu byl žalobcem opakovaně vyzýván, obrátil se na soud.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu proto, že žalobce v ní uplatňuje nároky, které mu měly vzniknout po 31. 5. 2020, kdy již však žalovaný nebyl jeho zaměstnavatelem. Pracovní poměr účastníků totiž dle žalovaného zanikl dohodou o rozvázání pracovního poměru z 31. 5. 2020 k témuž dni a od 1. 6. 2020 žalobce pracoval na základě jiné pracovní smlouvy již pro jiného zaměstnavatele. Žalovaný proto není dle jeho názoru v řízení pasivně legitimován. Namítl dále zdánlivost právního jednání, jímž žalobce zamýšlel okamžitě zrušit pracovní poměr pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost, které žalovanému neumožňovaly zjistit, zda jde o okamžité zrušení pracovního poměru či žádost o rozvázání pracovního poměru, protože v závěru dopisu z 3. 9. 2020 požaduje zaslání podepsané výpovědi.3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že před zahájením tohoto řízení zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu s upozorněním na možnost soudního vymáhání jeho nároků. Výzvou z 24. 8. 2020 je prokázáno, že se žalobce obrátil na žalovaného s žádostí o zaplacení dlužné částky výplaty od března a dalších dluhů s úrokem včetně nedoplatků za duben a zaslání výplatních pásek za dobu trvání pracovního poměru.4. Nesporným bylo dále i tvrzení, že pracovní poměr účastníků byl založen 6. 9. 2019 pracovní smlouvou z téhož dne a žalobce pro žalovaného vykonával práci řidiče mezinárodní kamionové dopravy.5. Pracovní smlouvou, uzavřenou účastníky dne 6. 9. 2019, je prokázáno, že se účastníci dohodli na tom, že žalobce bude pro žalovaného pracovat v pracovním poměru, sjednaném na dobu neurčitou jako řidič mezinárodní kamionové dopravy s nástupem do práce dne 6. 9. 2019. Místem výkonu práce byly všechny provozovny žalovaného. Za vykonanou práci měl žalovaný žalobci vyplácet mzdu 16 280 Kč měsíčně, z níž měl provádět srážky dle příslušné právní úpravy. Mzda měla být žalobci vyplácena k jeho rukám vždy nejpozději do 22. dne kalendářního měsíce následujícího. Smlouva je podepsána oběma jejími stranami.6. Mzdový list vystavený žalovaným pro žalobce od 6. 9. 2019 do 31. 12. 2019 prokazuje, že v měsíci září žalobce odpracoval 17 dnů, říjnu 23 dny, v listopadu a v prosinci 2019 vždy 21 dnů. V řádku dovolená je v prosinci 2019 uvedena číslovka 7, stejně tak je uvedena ve výkazu mezd u řádku dovolená, aniž by byla vyčíslena náhrada mzdy. Hrubá mzda je kalkulována ve výši 16 280 Kč, stejně jako v ostatních měsících, kdy žalobce odpracoval všechny pracovní dny a hodiny. Z uvedeného je zřejmé, že číslovka 7, uváděná na řádcích dovolená, není uváděná důvodně. Pokud žalobce odpracoval 21 dnů, nemohl zároveň čerpat 7 dnů dovolené a navíc mu za dovolenou nebyla poskytnuta náhrada mzdy, ale mzda mu byla vyplacena ve stejné výši jako za ostatní měsíce, kdy žalobce odpracoval všechny pracovní dny. Tímto mzdovým listem žalobce je tedy prokázáno, že žalobce v době trvání pracovního poměru v roce 2019 žádnou dovolenou, na níž mu vznikl nárok, nečerpal. Hrubá mzda žalobce činila 16 280 Kč z ní byla vypočtena čistá mzda 13 288 Kč (s výjimkou měsíce září 2019, v němž odpracoval pouze 17 dnů a jeho čistá mzda činila 11 143 Kč.) Je třeba podotknout, že i z údajů z karty řidiče přesněji z přehledu použitých vozidel (čl. 217), o níž bude ještě pojednáno, vyplývá, že v období od 4. 12. 2019 do 31. 12. 2019 pouze dva dny, a to 22. 12. 2019 a 25. 12. 2019 neujel s vozidlem ani jeden km, ostatní dny jsou jízdy zaznamenány, a to vždy v řádech stovek km, což skutečně svědčí o tom, že žalobce v prosinci 2019 dovolenou v délce 7 dnů nemohl čerpat a údaj mzdovém listě je chybný.7. Mzdový list, vystavený žalovaným pro žalobce pro měsíce leden 2020 až květen 2020 prokazuje, že v měsíci lednu žalobce odpracoval 23 dny, v únoru 2020 pak 20 dnů, v březnu 2020 jen 8 dnů a měl čerpat 14 dnů dovolené, v dubnu 2020 odpracoval 22 dnů, v květnu 2020 celkem 21 dnů. Mzdový výpočet vychází z hrubé mzdy 17 800 Kč, čistá mzda pak činí (s výjimkou měsíce března 2020, kdy činila 13 887 Kč) vždy 14 327 Kč. Dále soud prověřoval správnost údajů v mzdovém listu, pokud jde o čerpání 14 dnů dovolené v měsíci březnu 2020. Záznamy na kartě řidiče, přesněji výkaz práce řidiče (čl. 212 p. v.) prokazují, že žalobce práci ukončil v pátek 7. 2. 2020 a prvým následujícím jeho pracovním dnem byl až den 16. 3. 2020. Z uvedeného je zřejmé, že pokud žalobce pracoval v měsíci březnu 2020 od 16. 3., mohl čerpat dovolenou v rozsahu maximálně nikoliv 14, ale jen 10 pracovních dnů, a že tudíž údaj na mzdovém listu není opět správný.8. Žalovaný předložil rovněž mzdový list vedený na jméno žalobce za měsíce červen, červenec a srpen 2020, vystavený , jméno zainteresované společnosti, ., němž je uvedeno, že žalobce v červnu 2020 odpracoval 22 dnů, v červenci 23 dnů a v srpnu 2 dny, tj. 16 hodin. Mzda mu byla vypočtena v červnu a červenci ve výši 14 327 Kč, v srpnu ve výši 1 507 Kč, není obsažen žádný údaj o dovolené a náhradě mzdy.9. Mezi účastníky bylo sporné, jak a kdy byl jejich pracovní poměr ukončen. Žalobce tvrdil, že se tak stalo 4. 9. 2020, kdy bylo žalovanému doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobce žalovanému dal dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce proto, že od března 2020 nehradil žalobci mzdu v plné výši a že mu po dobu pracovního poměru neproplácel zahraniční stravné (tzv. diety), příplatky za přesčasy, příplatky za víkendy a svátky. Žalovaný tvrdil, že pracovní poměr skončil dohodou o rozvázání pracovního poměru k 31. 5. 2020 a že žalovaný od 1. 6. 2020 pracoval již pro jiného zaměstnavatele (, jméno zainteresované společnosti, ). Žalobce uvedená tvrzení žalovaného popíral, poukazoval na to, že dohodu o rozvázání pracovního poměru s žalovaným nepodepsal, stejně tak pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem a o obojím se dozvěděl až po šetření Oblastního inspektorátu práce, které sám vyvolal.10. Dopisem žalobce žalovanému bez data je prokázáno, že žalobce sdělil žalovanému že „podává okamžité rozvázání pracovního poměru“ pro neustálé hrubé porušování zákoníku práce a vyhlášky o mezinárodní kamionové dopravě a porušování smlouvy především neustálým pozdním placením výplat a nevyplácením diet dle zákona“. Žádal o vyplacení zákonného odstupného za 2 měsíce „v průměrné mzdě“. V závěru žalobce uvedl, že žádá o “zaslání podepsané výpovědi a zápočtový list-neprodleně. Ve výpovědi musí být výše uvedený legitimní důvod“. Dle podacího lístku byl dopis žalobcem odeslán doporučenou poštou, dle sledování zásilek byl žalovanému doručen 4. 9. 2020. Dne 3. 9. 2020 žalobce adresoval žalovanému „dodatek k výpovědi pro porušování pracovní smlouvy“, jak prokazuje jeho písemné vyhotovení. V úvodu žalobce uvádí, že vrací dvě firemní karty a dále žádá o zaplacení dlužné částky 33 000 Kč + 10 000 Kč z dubna a dále celou výplatu za červenec + 4 dny v srpnu, odstupné v průměrné mzdě do 30 dnů od výpovědního data. Žalobce dodal, že důrazně žádá o zaslání výpovědi a zápočtového listu.11. V dohodě o rozvázání pracovního poměru účastníků z 31. 5. 2020 je zaznamenána shoda účastníků na tom, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončí dne 31. 5. 2020 dohodou z důvodu přechodu do nové firmy. Dohoda je podepsána oběma stranami. Žalobce od počátku popíral, že by na listině byl jeho pravý podpis a tvrdil, že ji nepodepsal.12. Pracovní smlouva z 1. 6. 2020, v níž jsou jako její účastníci označení , jméno zainteresované společnosti, , IČO , IČO, se sídlem , sídlo zainteresované společnosti, a žalovaný, stanovila, že uvedeného dne na základě vzájemného konsenzu stran je sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou s druhem práce řidič mezinárodní kamionové dopravy a dnem nástupu do práce 1. 6. 2020 s tím, že místem výkonu práce jsou všechny provozovny zaměstnavatele. Mzda měla být žalobci vyplácena k jeho rukám vždy nejpozději do 22. dne kalendářního měsíce následujícího. Smlouva je podepsána oběma jejími stranami. Žalobce od počátku popíral, že by na listině byl jeho pravý podpis a tvrdil, že ji ne