7 C 270/2023-54 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 21 175 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že 14. 7. 2022 byla mezi stranami sporu uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce žalovanému po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet převedl na účet dne 14. 7. 2022 částku 20 000 Kč se splatností dne 13. 8. 2022. Žalovaný se zavázal žalobci zaplatit jednak částku 20 000 Kč a jednak poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč Smlouva je oboustranně podepsána, žalobce smlouvu podepsal elektronickým podpisem, žalovaný autorizačním PIN kódem, který mu zaslal žalobce formou SMS zprávy. Žalovaný žalobci zaplatil částku 15 500 Kč, kterou žalobce zaúčtoval na náklady spojené v souvislosti se zasláním písemných výzev k plnění 2 500 Kč, na smluvní pokutu 8 000 Kč požadovanou žalobcem ve výši 0,1% denně z dlužné částky 20 000 Kč ode dne 14. 8. 2022 do podání žaloby, tj. do dne 18. 9. 2023 a částečně na úhradu poplatku za poskytnutí zápůjčky. 2. Postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. rozhodl soud se souhlasem účastníků o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobcem. Žalovaný žádné důkazy nepředložil ani neoznačil a k věci samé se nevyjádřil. 3. Žalobce na prokázání svých tvrzení soudu předložil listinu nazvanou jako smlouva o zápůjčce, kde jako smluvní strany vystupují na straně věřitele žalobce a na straně dlužníka žalovaný. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na účet č. [bankovní účet] bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 20 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal půjčenou částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč žalobci vrátit nejpozději do 13. 8. 2022. Celková částka k vrácení činila 26 175 Kč. U podpisu žalovaného je uveden PIN kód [číslo], o němž žalobce tvrdil, že byl žalovanému zaslán formou SMS zprávy. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobce podepsané stejným způsobem jako smlouva. 4. Žalobce soudu předložil potvrzení [právnická osoba], ze které vzal soud za prokázané, že dne 14. 7. 2022 byla z účtu žalobce č. [bankovní účet] zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 20 000 Kč. 5. Žalobce předložil potvrzení, že z účtu [bankovní účet] byla 14. 7. 2022 zaplacena na jeho účet ze strany žalovaného částka 1 Kč. 6. Ze zprávy [obec] spořitelny a.s. vzal soud za prokázané, že jediným majitelem a disponentem s osobním účtem č. [bankovní účet] byl ke dni 14. 7. 2022 žalovaný. Dne 14. 7. 2022 byla na účet připsána platba 20 000 Kč. 7. Dny 20. 8. 2022, 27. 8. 2022, 3. 9. 2022, 12. 9. 2022, 27. 9. 2022 jsou datovány upomínky žalobce adresované žalovanému k zaplacení dlužné částky. 8. Na výzvu soudu žalobce nepředložil žádnou listinu ani neoznačil žádný důkaz, kterými by prokázal prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet před jeho poskytnutím. Soud pouze zaslal ofocený občanský průkaz žalovaného. 9. Dnem 8. 8. 2023 je datována předžalobní výzva k zaplacení dluhu psaná právním zástupcem žalobce a adresovaná žalovanému, kde žalobce žalovaného vyzývá k zaplacení částky 21 695 Kč do tří dnů ode dne doručení upomínky. Současně byl žalovaný upozorněn na soudní vymáhání dluhu a na náklady s tím spojené v případě, že dluh žalobci neuhradí. Odeslání výzvy žalobce prokázal poštovním podacím lístkem potvrzeným poštou [obec] dne 8. 8. 2023. 10. Ve smluvním vztahu žalobce vystupoval na straně podnikatele, žalovaný na straně spotřebitele. 11. Soud danou věc posuzoval dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. <i>12. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>14. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.</i> 15. V řízení bylo prokázáno, že žalobce jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli na základě žádosti žalovaného smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému ve shora uvedeném dni zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný žalobci vrátil částku 15 500 Kč. Byť žalobce v žalobě tvrdil, že před poskytnutím úvěru prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, k tomuto svému tvrzení neposkytl žádný důkaz. Navíc žalobce neprokázal, že [příjmení] kód [číslo] uvedený v kolonce podpis klienta byl přidělen právě žalovanému pro podpis dokumentů. 16. S ohledem na shora uvedené a na znění § 86 odst. 1 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. považuje smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou a věc posuzoval dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. <i>17. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 18. Žalovanému byla žalobcem na základě neplatné smlouvy proplacena částka 20 000 Kč O tuto částku se žalovaný na úkor žalobce obohatil, a proto je povinen uvedenou částku žalobci vrátit. Žalovaný dle tvrzení žalobce žalobci vrátil 15 500 Kč, k doplacení tak zbývá částka 4 500 Kč. V této výši bylo žalobě vyhověno. Co se týče zbývajících 16 675 Kč, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Pokud žalobce žalovaným zaplacenou částkou 15 500 Kč umořoval poplatky za upomínky, smluvní pokutu či částečně poplatek za poskytnutí zápůjčky, konal tak neoprávněně, s ohledem na neplatnost smlouvy nebyl k takovému postupu žádný důvod. 19. Ohledně zbývající částky 16 675 Kč včetně příslušenství z této částky soud považuje žalobu za nedůvodnou, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku ad II tohoto rozsudku. 20. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 občanského zákoníku, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení od 1.1.2014 je stanovena ve vlád. nař. [číslo] Sb. tak, že odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Zákonný úrok z prodlení z přiznané částky byl žalobci přiznán ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. 21. Výrok soudu ohledně náhrady nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z velké části úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu poměrných nákladů od žalobce, žalovanému však náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku ad III tohoto rozsudku. 22. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.