11 C 7/2015-1356 — Okresní soud v Jičíně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 1. 2015 původně domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí: - stavebních parcel číslo , čísla, ; pozemkových parcel číslo , čísla, , vše v katastrálním území , adresa, , obci , adresa, .2. K odůvodnění žaloby uvedl, že v katastru nemovitostí je k daným nemovitostem zapsáno duplicitní vlastnické právo. Žalobce je zapsán jako výlučný vlastník na základě darovací smlouvy ze dne 13. 11. 1995, kterou uzavřel s žalovanou 2). Žalovaná 1) je zapsána jako podílový spoluvlastník se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální ¼ na všech shora uvedených nemovitostech, a to na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, č. D 934/1998 ze dne 20. 10. 2003. Žalovaná 2) je zapsána jako podílový spoluvlastník se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální ¼ na všech shora uvedených nemovitostech, a to na základě usnesení Okresního soudu v , adresa, č. D 934/1998 ze dne 20. 10. 2003.3. Žalovaná 2) nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ na předmětných nemovitostech v rámci dědického řízení po zůstaviteli , jméno FO, , nar. , datum, a to rozhodnutím Státního notářství v , adresa, dne 21. 11. 1966. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 12. 1966.4. Druhá ideální polovina vlastnického podílu na předmětných nemovitostech byla předmětem dědické řízení zůstavitelky , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé , datum, vedeného u Státního notářství v , adresa, . V rámci tohoto dědického řízení bylo Státním notářstvím v , adresa, vydáno dne 30. 8. 1982 rozhodnutí č. j. D 982/74, kterým bylo dědictví po zůstavitelce , jméno FO, , nar. , datum, vypořádáno tak, že žalovaná 2), mimo jiné nabyla další spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ na předmětných nemovitostech. Na tomto rozhodnutí bylo Státním notářstvím v , adresa, vyznačeno datum nabytí jeho právní moci, a to 12. 10. 1982.5. Dne 11. 9. 1995 podala žalovaná 1) odvolání proti rozhodnutí Státního notářství v , adresa, ze dne 30. 8. 1982, č. j. D 982/74, které se týkalo pozůstalosti po , jméno FO, . Následně bylo v dědickém řízení vydáno usnesení Okresního soudu v , adresa, , č. j. D 934/98-450 ze dne 13. 10. 2003 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 9. 2004 č. j. D 934/98-506 a opravného usnesení ze dne 13. 10. 2004 č. j. 23 D 964/98-515, kterým bylo rozhodnuto, že každá ze žalovaných nabyla ke dni smrti zůstavitelky, ke dni 22. 8. 1974 spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ¼ na předmětných nemovitostech.6. Dle žalobce byla žalovaná 2) od 12. 10. 1982 v dobré víře, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Od této doby žalovaná 2) předmětné nemovitosti užívala jako vlastník a takto s ní jednaly i další subjekty. Žalovaná 2) měla vůli předmětné nemovitosti držet (animus possidenti) a tyto nemovitosti také fakticky ovládala (corpus possesionis). Ovládání nemusí spočívat jen ve fyzickém nakládání, ale také v tom, že osoba ovládající vstupuje do společenských vztahů ohledně těchto věcí.7. Některé nemovitosti, byly v rozhodné době v užívání zemědělských družstvem či státní organizací, která užívala lesní pozemky dle z. č. 61/1977 Sb. I ohledně těchto nemovitostí byla žalovaná 2) oprávněným držitelem. Žalovaná 2) byla ze strany zemědělského družstva a , právnická osoba, a i třetích osob považována za výlučného vlastníka těchto nemovitostí a takto s ní bylo jednáno. Žalovaná 2) se v této souvislosti stala i členkou zemědělského družstva. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2676/2008 dle kterého platí, že držitelem pozemků v užívání zemědělského družstva byl i v době před rokem 1990 ten, kdo byl jejich vlastníkem, příp. ten, kdo vykonával tzv. vlastnickou držbu; zemědělské družstvo, které opíralo užívání pozemku o právo družstevního užívání, nemohlo být držitelem vlastnického práva. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 83/99, dle kterého se sdružením pozemků k hospodaření v jednotném zemědělském družstvu, se družstvo stalo detentorem sdružených pozemků, jejichž držitelem byl nadále ten, kdo je sdružil. Samotným sdružením pozemků do družstva nedošlo k přerušení běhu vydržecí lhůty. Žalobce také odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 2302/2010.8. Žalovaná 2) zaslala žalované 1) vypořádací podíl dle dědického rozhodnutí z 12. 10. 1982, po odečtení dluhů zůstavitelky, které za žalovanou 1) uhradila žalovaná 2). Žalovaná 1) si tuto částku nevyzvedla. Žalovaná nemohla předpokládat, že po třinácti letech bude připuštěno odvolání proti rozhodnutí Státního notářství v , adresa, z 30. 8. 1982, sp. zn. D 982/74 a toto povede k vydání odlišného rozhodnutí o vypořádání dědictví. Odvolání proti rozhodnutí Státního notářství v , adresa, ze dne 30. 8. 1982, č. j. D 982/74 žalovaná 1) podala až 11. 9. 1995. Až 31. 8. 1995 podala žalovaná 1) žalobu na určení neexistence vlastnického práva. Žalovaná 2) tak dle § 134 odst. 1 obč. zák. vydržela spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětných nemovitostech, jehož oprávněnou držitelkou se stala na základě rozhodnutí Státního notářství v , adresa, ze dne 30. 8. 1982, č. j. D 982/74, kterým bylo vypořádáno dědictví po zůstavitelce , jméno FO, .9. Žalovaná 2) dne 13. 11. 1995 darovala předmětné nemovitosti žalobci. Darovací smlouva byla sepsána formou notářského zápisu a byla schválena rozsudkem Okresního soudu v , adresa, z 15. 12. 1995, č. j. 16 Nc 101/95-10. Před darováním si žalovaná 2) nechala vypracovat znalecký posudek, ohledně předmětných nemovitostí. V té době byla žalovaná 2) zapsaná v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí. Rovněž v té době již uplynula doba nutná pro vydržení předmětných nemovitostí.10. Žalobce kromě toho poukázal na to, že v době, kdy uzavíral darovací smlouvu s žalovanou 2), byli oba v dobré víře ve správnost údajů v katastru nemovitostí. Tato dobrá víra by měla být chráněna. Žalobce poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR a uvedl, že i kdyby nedošlo k vydržení vlastnictví předmětných pozemků žalovanou 2), tak by žalobce dle této judikatury nabyl vlastnictví předmětných pozemků od žalované 2) jako od nevlastníka.11. Žalovaná 1) se po celou dobu aktivně účastnila dědického řízení po , jméno FO, , viz její podání v letech 1981 a 1982. Žalovaná 1) se pokusila dokonce předložit zfalšovanou závěť s tím, že jde o závěť p. , jméno FO, . Dále poukázal na dopisy p. , jméno FO, , ze kterých dle něj vyplývá, že žalovaná 1) věděla o tom, jak dědické řízení v roce 1982 dopadlo.12. Žalovaná 1) s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že je vlastnicí ideálního podílu ve výši ¼ na předmětných nemovitostech a to na základě rozhodnutí vydaných v dědickém řízení týkajícím se zůstavitelky , jméno FO, a to usnesení Krajského soudu v , adresa, z 31. 8. 2005, č. j. 17 Co 154/2004-528 ve spojení s usnesením Okresního soudu v , adresa, , č. j. D 934/98-450 ze dne 13. 10. 2003 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 9. 2004 č. j. D 934/98-506 a opravného usnesení ze dne 13. 10. 2004 č. j. 23 D 964/98-515. Po celou dobu dědického řízení týkajícího se pozůstalosti po , jméno FO, až do vypořádání dědictví byli všichni dědici považování za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví a z právních úkonů týkajících se věcí spadajících do dědictví jsou zavázáni společně a nerozdílně. Na základě těchto rozhodnutí v dědickém řízení se i žalovaná 2) stala vlastnicí ideálního podílu ve výši ¼ na předmětných nemovitostech. Obě žalované jsou vlastnicemi od 22. 8. 1974. Výroky o vypořádání dědictví jsou závazné pro žalované a i pro soud.13. Žalovaná 1) po celu dobu vykonávala oprávněnou a kvalifikovanou držbu předmětných nemovitostí. Žalovaná 1) platila domovní daň. Sousedy, státnímu orgány i JZD byla považována za vlastnici předmětných nemovitostí a takto s ní tyto subjekty i jednaly. Z toho vyplývá, že je vyloučeno vydržení žalovanou 2). Neexistuje žádný hmotněprávní důvod, proč by žalovaná 1) byla zbavena předmětného spoluvlastnického práva. Rozhodnutí o vypořádání dědictví z 12. 10. 1982 nemůže být považováno za domnělý titul. Nepravomocné rozhodnutí nebylo způsobilé založit změnu v právních vztazích.14. Darovací smlouva, kterou měl nabýt vlastnictví žalobce je alespoň v rozsahu ½ neplatná, protože žalovaná 2) převáděla více práv, než měla. Darovací smlouva byla uzavřena a vklad vlastnického práva na základě ní byl proveden v době, kdy stále probíhalo dědické řízení týkající se pozůstalosti , jméno FO, , bez souhlasu dalších dědiců a soudu, proto je absolutně neplatná. Žalovaná 2) nemohla vlastnický podíl vydržet, protože vydržení před skončením dědického řízení je pojmově vyloučeno.15. Žalovaná 1) doručila soudu vzájemnou žalobu, kterou se domáhala určení, že je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu ve výši ¼ a to: st. p. č. , hodnota, jejíž součástí je stavba čp. , číslo, ; pozemky stavebních parcelních čísel , čísla, vše v katastrálním území , adresa, , obci , jméno FO, , zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, n