Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 12. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
ROZHODNUTÍ

Okresní soud v Jičíně 13 C 37/2026-28 – Náklady řízení

Okresní soud v Jičíně · 21. 7. 2026

náklady řízení · bezdůvodné obohacení · dokazování · smlouva o úvěru · náhrada nákladů · postoupení pohledávky

Aplikovaná ustanovení

5
§ 2991
Občanský zákoník
§ 142
Občanský soudní řád

Související právní otázky

2

O co šlo

o 11 019 Kč s příslušenstvím

1

Návrhem ze dne 12. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 019 Kč s příslušenstvím, sestávající v celém rozsahu z nesplacené jistiny úvěru, z titulu úvěrové smlouvy č. , číslo, uzavřené dne 5. 3. 2024 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., a to distančním způsobem na adrese , webové stránky, . Úvěr ve výši 14 500 Kč byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalovaný povinen doložit výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání a současně byl právním předchůdcem žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl opakovaně upomínán. Dle vlastních tvrzení žalobkyně žalovaný na dluh zaplatil celkem 10 000 Kč. Žalobkyně pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025.2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.3. Zdejší soud nařídil jednání na den 21. 7. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ve spojení s dodatkem ke smlouvě o úvěru má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 14 500 Kč s úrokem ve výši 429,04 Kč, poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 044,98 Kč a RPSN ve výši 1 264,18 % se splatností do 20. 8. 2024.5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 25. 5. 2026, které bylo učiněno na výzvu soudu, má soud za prokázané, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a dne 5. 3. 2024 byla na účet připsána platba ve výši 14 500 Kč od právního předchůdce žalobkyně.6. Z posouzení úvěruschopnosti nelze učinit konkrétní zjištění, protože údaje v tomto dokumentu jsou zcela nelogické a nepřezkoumatelné. Příjem žalovaného měl činit 33 000 Kč, výdaje byly uváděny jako 7 000 Kč, ale blíže rozepsány v částkách 15 000 Kč na hypotéku, měsíční splátky na nebankovní úvěry ve výši 5 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Celkové náklady žalovaného tak měly činit 27 000 Kč a nikoliv 7 000 Kč.7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla dne 2. 10. 2025 postoupena žalobkyni a toto postoupení bylo dne 11. 10. 2025 oznámeno žalovanému.8. Další označené důkazy (předžalobní výzva spolu s dokladem o odeslání, potvrzení o provedení transakce ze dne 31. 10. 2025 a formulář pro informace o spotřebitelském úvěru) soud neprováděl, neboť s ohledem na právní posouzení věci by byly nadbytečné.9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl s právním předchůdcem žalobkyně na podmínkách uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému převodem na účet celkem částku 14 500 Kč, žalovaný však vrátil pouze 10 000 Kč. Vázán projednací zásadou zdejší soud vycházel v tomto bodě z vlastních tvrzení žalobkyně a bez adekvátní procesní aktivity žalovaného celkovou výši úhrady blíže nezkoumal. Pohledávka byla poté řádně postoupena na žalobkyni.10. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).11. Na prvním místě soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně nikterak nezkoumal, zda uvedené skutečnosti ohledně úvěruschopnosti žalovaného odpovídají skutečnosti, a to například výpisem z bankovního účtu. V záznamu o zkoumání úvěruschopnosti jsou logické chyby, které jej činí nepřezkoumatelným. Pokud by však soud vycházel z tvrzené splátky hypotéky ve výši 15 000 Kč a splátky na nebankovní úvěry v e výši 5 000 Kč, pak již při sjednávaní úvěru vynakládal žalovaný 20 000 Kč měsíčně na splátky úvěrů, tedy dosahoval DSTI 60 %.12. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostál a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).13. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční plnění ve výši 14 500 Kč a žalovaný jí doposud vrátil pouze 10 000 Kč.14. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 500 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení jistiny a zákonného úroku z prodlení, žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalovaného, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřil ani nedostavil k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jeho majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.