Návrhem ze dne 31. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 32 838 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve znění dodatků, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 26 000 Kč, žalovaná však úvěr řádně nesplatila. Dle vlastních tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná celkem částku 10 288 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovanou, informací z interních databází a externích registrů. V době poskytnutí úvěru neměla předchůdkyně žalobkyně žádné varovné signály, že by žalovaná neměla svým povinnostem dostát.2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 21. 7. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 1. 2025 má soud za prokázané, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly na poskytnutí úvěru ve výši 26 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou ve výši 279,83 % p.a., RPSN 1 141,2 %. Žalovaná se zavázala celý úvěr splatit do 30 dnů.5. Z Dodatku č. , hodnota, ze dne 10. 2. 2025 soud zjistil, že splatnost úvěru byla prodloužena do 13. 3. 2025. Z Dodatku č. , hodnota, ze dne 14. 3. 2025 je zřejmé, že splatnost úvěru byla znovu prodloužena, a sice do 24. 3. 2025.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2025.7. Ze sdělení , právnická osoba, a.s. ze dne 19. 5. 2026 učiněné na výzvu soudu má soud za prokázané, že žalovaná byla v době od 5. 1. 2025 do 15. 1. 2025 majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, a že v tomto období na bankovní účet byla připsána platba ve výši 26 000 Kč.8. Soud neprováděl dokazování (výpisem z účtu , právnická osoba, , dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě, výpisem z účtu , právnická osoba, , upomínkou, předžalobní výzvou), neboť to s ohledem na právní posouzení věci nebylo nezbytné.9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dohodla se žalobkyní na podmínkách uzavření smlouvy o úvěru, žalobkyně poskytla žalované převodem na účet částku 26 000 Kč, žalovaná však žalobkyni vrátila pouze 10 288 Kč. Vázán projednací zásadou zdejší soud vycházel v tomto bodě z vlastních tvrzení žalobkyně a bez adekvátní procesní aktivity žalované celkovou výši úhrady blíže nezkoumal. Pohledávka byla poté řádně postoupena na žalobkyni.10. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalované (§ 86 odst. 1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).11. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že ani přes poučení soudu žalobkyně řádně neprokázala adekvátní zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně v této otázce přednesla jistá tvrzení, avšak k jejich prokázání neoznačila žádné relevantní důkazy. Především není v řízení vůbec prokázáno, jaká zjištění učinila její předchůdkyně z jednotlivých dotázaných registrů či jaké informace sdělila sama žalovaná a jak tato zjištění předchůdkyně žalobkyně hodnotila. Současně absencí při soudním jednání se žalobkyně zbavila možnosti být o nutnosti unesení důkazního břemene opětovně poučena.12. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).13. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční plnění v celkové výši 26 000 Kč a žalovaná jí z této částky vrátila pouze 10 288 Kč.14. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 15 712 Kč (výrok I. rozsudku) a ve zbývající části, tj. co do nároku na zaplacení zbývající části jistiny, smluvní pokuty, úroků z prodlení a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). Pokud se týká doby přiměřené možnostem žalované, pak zdejší soud akcentuje, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a žádným způsobem se nevyjádřila ani nedostavila k nařízenému jednání. Soud tedy neměl možnost zjistit jakékoliv skutečnosti ohledně jeho majetkových poměrů a možností vrácení dlužné částky. Proto soud přistoupil k podpůrné aplikaci § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost k úhradě do 3 dnů od právní moci rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšná žalovaná by měla právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.