Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit ji částku 18 031 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že 18. 2. 2025 její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen , název, ) se žalovanou uzavřela prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na internetových stránkách , webové stránky, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná nadto obdržela předsmluvní informace o smlouvě, s uvedením potřebných parametrů. Po kladném schvalovacím procesu Zaplo poskytla žalované 12 000 Kč na její účet. Dle žalobkyně žalovaná dohodnuté podmínky nedodržela povinnost zaplatit poskytnutý úvěr 12 000 Kč s úrokem 6 031 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Na dluh neposkytla žalovaná žádnou úhradu, ač k tomu byla vyzývána.2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované, že právní předchůdce žalobkyně provedl před uzavřením smlouvy zjišťování informací z dlužnických registrů konkrétně SOLUS, CNCB a CBCB. Dále byla úvěruschopnost žalované vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o jejích příjmech a výdajích lustracemi z CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje žádnou dokumentací ohledně lustrace z uvedených databází a tvrzených příjmech a výdajích.3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne 16. 7. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno postupem podle dle § 49 odst. 1, 4 o. s. ř. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila.4. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 9. 2024 je prokázáno, že společnost , právnická osoba, a žalovaná se dohodli na poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru 12 000 Kč splatného do 12ti měsíců, s tím, pokud bude úvěr splacen v prvních 30 dnech nebude úročen. Jinak byla sjednána úroková sazba ve výši 279,83 % ročně. V listině jsou účastníci podrobně identifikováni, žalovaná jménem, příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, elektronickou adresou a číslem mobilního telefonu. Smlouva odkazuje na § 2395 občanského zákoníku a zákon o spotřebitelském úvěru a jejím předmětem je závazek věřitele poskytnout klientovi za stanovených podmínek peněžní prostředky na bankovní účet, klient se zavazuje úvěr věřiteli splatit s veškerými přirostlými úroky a dalšími platbami, které s úvěrem souvisí, vše ke dni splatnosti na bankovní účet věřitele, s tím že splatnost lze následně úplatně prodloužit. V závěru smlouvy klient věřiteli potvrdil, že se seznámil s textem ustanovení smlouvy, včetně příloh, které tvoří nedílnou její součást, rozumí právům a povinnostem v nich obsaženým, souhlasí s nimi a považuje je za závazná. Smlouva odkazuje na připojené obchodní podmínky , název, .5. Z výpisu z účtu , právnická osoba, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla dne 18. 2. 2025 odeslána platba ve výši 12 000 Kč.6. Z potvrzení o finančních transakcích ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila částku 656 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, jakožto postupitel a žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne 12. 12. 2024 tuto smlouvu na základě které došlo k postoupení specifikovaných pohledávek. Z přílohy této smlouvy je zřejmé, že postoupena byla i pohledávka za žalovanou.8. Upomínkou ze dne 28. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána právním předchůdcem žalobkyně k zaplacení celého jejího dluhu. Z podacího lístku vyplývá, že jí byla tato výzva zasílána dne 28. 5. 2025.9. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.10. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdce tuto povinnost splnil. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Vzhledem k nesplněné povinnosti právního předchůdce žalobce prověřit schopnost žalované úvěr splácet, před jejím poskytnutím ve smyslu § 86 odst. 1 ZS soud předmětnou úvěrovou smlouvu proto hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.14. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku celkem ve výši 12 000 Kč. Žalovaná uhradila částku 656 Kč. Následně tato pohledávka přešla na žalobkyni. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 11 344 Kč. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům zbytek žaloby shledal za nedůvodnou a jako takovou ji zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. O úroku z prodlení rozhodoval soud podle § 1970 o. z. a uložil jej žalovanému zaplatit od 30. 6. 2025 tj. od data následujícího poté co byla právním předchůdcem upomenuta o zaplacení dluhu, tj. od 29. 5. 2025.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vzhledem k tomu, že více úspěšná byla žalobkyně. Podmínkou přiznání náhrady nákladů řízení je podle § 142a o. s. ř. zaslání druhému účastníku výzvy k plnění alespoň sedm dní před podáním návrhu na zahájení řízení. V tomto případě žalobkyně žalované nezaslala výzvu podle § 142a o. s. ř. Soudu byly předloženy pouze dvě upomínky, které byly žalované zaslány jejím právním předchůdce. Tyto upomínky nemají náležitosti tzv. kvalifikované výzvy. Soud neshledal, že by zde byly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo možné i přes tento nedostatek náhradu nákladů přiznat. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.