3 C 189/2019-257 — Okresní soud v Jeseníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 206.785,60 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovaným v minulosti žili v partnerském vztahu a za trvání tohoto vztahu, v průběhu roku 2015 mezi nimi bylo dohodnuto, že žalobkyně uzavře smlouvu o bankovním úvěru na částku 160.000 Kč s tím, že dané prostředky budou následně použity na nákup motorového vozidla dle výběru žalovaného a k výhradnímu užívání žalovaným k výkonu jeho výdělečné činnosti. Žalovaný se zavázal, že bude hradit veškeré výdaje související s provozem vozidla a dále bude žalobkyni průběžně poskytovat finanční prostředky ve výši, která bude dostačující k plnění závazku žalované vůči úvěrující bance dle uzavřené smlouvy o úvěru. V souladu s dohodou uzavřenou mezi účastníky pak žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalobkyni dne [datum] na její účet připsána částka 160.000 Kč. Následně pak byla dne [datum] žalovaným uzavřena kupní smlouva se [právnická osoba] [anonymizováno], [titul] [jméno] [příjmení], na jejímž základě žalovaný pořídil motorové vozidlo [anonymizována tři slova] za kupní cenu 188.000 Kč. Na úhradu této kupní ceny, zaplacené v hotovosti bylo použito 160.000 Kč z prostředků výše specifikovaného úvěru žalované a zbylých 28.000 Kč bylo uhrazeno ze společných prostředků účastníků. V následujícím období pak žalobkyně splácela příslušný úvěr, přičemž žalovaný ji v rozporu s jejich dohodou neposkytl žádné finanční prostředky na úhradu daného úvěru. Porušování původní dohody mezi účastníky žalovaný odůvodňoval různými způsoby tak, aby poskytnutí příslušných finančních prostředků ze své strany oddálil, resp. aby se tomuto zcela vyhnul. Žalobkyně později zjistila, že ji žalovaný uváděl v omyl i v jiných záležitostech, přičemž partnerský vztah mezi účastníky byl ukončen. Žalobkyně žalovaného opakovaně žádala o splnění jejich dohody a tedy, aby jí žalobce poskytl finanční prostředky na úhradu závazku z citované smlouvy o úvěru. Žalovaný sice splnění této své povinnosti přislíbil, a to i prostřednictvím Messenger zprávy, nicméně v konečném důsledku ani z části dané přísliby nesplnil. Žalobkyně se rozhodla doplatit úvěr dle citované smlouvy o úvěru s tím, že ke dni 7. 5. 2018 na tento úvěr zaplatila celkovou částku 113.757,77 Kč, jak to vyplývá z Vyčíslení a potvrzení výše předčasné splátky ze dne 2. 5. 2018 a Tabulky umoření ze dne 2. 5. 2018. Přitom v období od [datum] a ž do dne 7. 5. 2018 žalobkyně zaplatila na splátkách úvěru a s tím souvisejících plateb a rovněž tak na platbách pojištění předmětného motorového vozidla celkovou částku ve výši 206.785,60 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 24. 8. 2018, avšak bezvýsledně. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 21. 8. 2019 uvedl, že nárok uplatněný žalobou zcela neuznává. Jako nespornou označil žalovaný skutečnost, že žil v partnerském vztahu s žalobkyní zhruba od roku 2010 a ve společné domácnosti od roku 2011 do listopadu 2016. Dále za nesporné označil dohodu, že si žalobkyně vezme úvěr na pořízení vozidla [anonymizována tři slova], byla žalobkyní uzavřena předpokládaná úvěrová smlouva, byla uzavřena kupní smlouva na vozidlo za kupní cenu 160.000 Kč z prostředků úvěru, vozidlo bude užívat výlučně žalovaný. Za sporné pak označuje veškeré další skutečnosti uvedené v žalobě. Není pravdou, že by rozdíl mezi částkou úvěrových prostředků a výší kupní ceny byl uhrazen ze společných prostředků žalobkyně a žalovaného. Tento rozdíl v částce 28.000 Kč byl uhrazen z prostředků žalovaného, který za účelem jejich získání uzavřel se svým vedoucím [jméno] [příjmení] smlouvu o zápůjčce v částce 40.000 Kč. Dále není pravdou, že by žalovaný žalobkyni neposkytoval za účelem splácení úvěru žádné prostředky neposkytoval. Žalovaný pracuje jako kvalifikovaný [anonymizována dvě slova], který je jako OSVČ najímán specializovanými firmami k [anonymizována dvě slova]. V roce 2015 však žalovaný pracoval v totožném segmentu ve [země]. Valnou část výdělků si žalovaný nechal vyplácet na účet žalobkyně. Dohodl se s žalobkyní, že platebním místem bude jí zřízený, tj. její běžný účet vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet]. V případě výdělků z [země] pak žalovaný požádal žalobkyni, aby si nechal u [právnická osoba] založit devizový účet v zahraniční měně Euro, na který byly takto vydělané prostředky žalovaného zasílány. Žalovaný dokládá fakturu [číslo] ze dne [datum] na částku 4.256 Eur, fakturu [číslo] na částku 4.320 Eur a fakturu [číslo] v částce 4.339 Eur. První z uvedených faktur byla zcela uhrazena, a ve prospěch devizového účtu žalobkyně. Druhá faktura byla uhrazena pouze částečně v částce 2.320 Eur. Třetí z faktur nebyla uhrazena vůbec. Žalovaný od června 2015 působil opět na území České republiky s tím, že si výdělky opět nechával zasílat na běžný účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Žalovaný dále uvádí, že některé platby inkasoval hotově. Žalobkyně měla inkasovat na svůj běžný účet vedený u [právnická osoba] [bankovní účet] za rok 2016 částku 360.680 Kč, kterou volně disponovala ve prospěch společné domácnosti. V této částce navíc není zohledněno plnění, které měl žalovaný obdržet ve prospěch devizového účtu žalobkyně z [země] dne 4. 10. 2016 v částce 6.339 Eur, což by vzhledem k tehdejšímu kurzu mělo představovat dalších cca 171.000 Kč. Žalobkyně disponoval prostředky žalovaného, který žalovanému po ukončení soužití nijak nevydala, a proto mohla úvěr splatit mnohem dříve, fakticky již v roce 2016, především s nižším přeplatkem. Pokud žalobkyně takto inkasované prostředky nesplatila ve prospěch úvěru, ačkoliv nad nimi měla kontrolu a sama je spotřeboval, ačkoli nešlo o její prostředky, jednala přinejmenším nepoctivě ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Žalovaný tak má za to, že by mu měl vůči žalobkyni z titulu vypořádání jeho prostředků evidovaných ke konci roku 2016 na účtech žalobkyně vznikat nárok v částce nejméně 150.000 Kč. Žalobkyně se žalovaným neměli po dobu společného soužití žádné další významné společné závazky, které by jakkoliv limitovaly žalobkyni v tom, aby prostředky, které inkasovala na své účty od subjektů, pro které žalovaný vykonával [anonymizována dvě slova], nemohla použít. Jedinou výjimku tvoří společný nákup vybavení zahrady v [anonymizováno] situované na pozemku ve vlastnictví města p. [číslo] za psán pro obec a k.ú. [obec] na [list vlastnictví] v rámci zahrádkářské kolonie za kupní cenu 148.000 Kč, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným jako kupujícím na straně jedné a předchozím majitelem snad panem [příjmení] (další identifikační údaje žalovaný v současné chvíli nezná) v roce 2014 či 2015. Kupní cena za toto vybavení byla hrazena ze společných prostředků žalobkyně a žalovaného formou měsíčních splátek po 2.500 Kč měsíčně s dobou splatnosti 59 měsíců. Vybavení zahrady bylo představováno především maringotkou, zahradní pergolou a grilem, sekačkou, křovinořezem, oplocením, vzešlými rostlinami. V rámci své procesní obrany proto žalovaný uplatňuje vůči žalobkyni své nároky z titulu zůstatku na účtech žalobkyně k období ukončení jejich společného soužití tj. k listopadu 2016 v částce 150.000 Kč, jakož i částku 74.000 Kč z titulu nároku na kompenzaci vydání poloviny kupní ceny, resp. poloviny hodnoty zakupovaného vybavení zahrady v zahradní kolonii na pozemku města Bruntál. Ačkoliv žalovaný nárok uplatněný žalobu s poukazem na shora uplatněnou argumentaci zcela odmítá, přesto za situace, pokud by hypoteticky byl žalobní nárok soudem shledán jako důvodný (tedy in eventum) vznáší z procesní opatrnosti vůči nároku žalobkyně tzv. kompenzační námitku ve smyslu § 98 o.s.ř., jejímž prostřednictvím započítává oproti žalobou uplatněné částce ve výši 206.786,60 Kč nárok ve výši 206.786,60 Kč. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o úvěru na čl. 4-7 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s [anonymizováno] bankou smlouvu o úvěru s výší úvěru 160.000 Kč s termínem čerpání ke dni [datum]. Byla sjednána doba trvání úvěru 72 měsíců, splatnost 20. 12. 2021, úroková sazba 13,10 % ročně, výše anuitní splátky 3.251 Kč, celková splatná částka 232.371 Kč, cena pojištění 160 Kč měsíčně. 5. Z kupní smlouvy na čl. 8-9 bylo zjištěno, že žalovaný jako kupující, [titul] [jméno] [příjmení] jako prodávající a [právnická osoba] jako zprostředkovatel dne [datum] uzavřeli smlouvu o koupi [značka automobilu] za kupní cenu 188.000 Kč. Kupní cena byla kupujícím prodávajícímu zaplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. 6. Z výpisů z bankovního účtu žalobkyně č. účtu [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] na čl. 10-18 a [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalobkyně připsána částka 160.000 Kč. Dne 28. 12. 2015 byl žalobkyní učiněn výběr hotovosti ve výši 150.000 Kč. Za období od ledna 2016 do prosince 2016, a dále v období od září 2017 do dubna 2018 splácela žalobkyně úvěr v pravidelných splátkách ve výši 3251 Kč měsíčně a pojištění ve výši 160 Kč měsíčně. 7. Z vyčíslení a po