Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 3. 11. 2025 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 64 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 64 773 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kterou uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, se sídlem , adresa, (dále jako „právní předchůdkyně“). Žalobkyně uvedla, že pohledávky z uvedené smlouvy byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Dle žalobkyně právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a dále hodnotila jeho příjmy a výdaje tak, že žalovanému při zohlednění splátky sjednávaného úvěru měla zůstat rezerva 10 % z jeho příjmu po odečtení jeho výdajů. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 45 000 Kč, z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 19 023 Kč.2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonem stanovené lhůtě odpor, jenž následně písemně doplnil. Žalovaný uved, že skutečně uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o úvěru a na jejím základě načerpal částku 45 000 Kč, z níž ničeho dosud nevrátil, poukázal však na to, že právní předchůdkyně řádně neověřila jeho úvěruschopnost při sjednávání úvěru, namítl, že výše RPSN u této smlouvy podstatně překračuje průměr a konečně rozporoval právní titul nabytí pohledávky žalobkyní s poukazem na to, že smlouva o úvěru byla podepsána o 5 let později než smlouva o postoupení pohledávky, o kterou se žalobkyně opírá. Žalovaný uvedl, že smlouvu o úvěru považuje za neplatnou a v takovém případě má žalobkyně právo pouze na vrácení nesplacené části jistiny, a to v měsíčních splátkách po 2 000 Kč s ohledem na jeho další závazky.3. Scanem občanského průkazu, bylo prokázáno, že se jedná o občanský průkaz žalovaného, který má žalobkyně k dispozici.4. Informací o žádosti o půjčku bylo prokázáno, že se jedná o žádost o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč vedenou pod referenčním číslem , hodnota, , jež měla být doručena dne , datum, . V žádosti je jako žadatel uveden žalovaný, který je označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu , č. účtu, .5. Listinou nazvanou Application details bylo prokázáno, že je v ní označen žalovaný svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu, v listině je uvedeno, že příjmem žalovaného je plat , profese, ve výši , částka, Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje činí 3 500 Kč, bydlí s rodiči a nemá žádné děti.6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, standardními podmínkami úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že jejich obsahem je ujednání, že právní předchůdkyně bude poskytovat žalovanému opakovaně úvěr s úvěrovým rámcem 45 000 Kč s úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného, a žalovaný úvěr splatí do 15 dnů od data výpisu, přičemž částka prvního čerpání je 45 000 Kč a celková splatná částka za předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč je 80 818,82 Kč spolu s úrokem 35 818,82 Kč s tím, že úvěr je poskytován na období jednoho roku. Žádná z těchto listin není podepsána.7. Dokladem o platbě a daty z účetní knihy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poukázala na účet žalovaného č. , hodnota, dne , datum, částku 45 000 Kč.8. Fakturou pod variabilním symbolem , var. symbol, bylo prokázáno, že právní předchůdkyně v této listině adresované žalovanému uvedla tyto transakce: , datum, výběr částky 45 000 Kč, , datum, náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč, , datum, náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč, , datum, náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč a , datum, úroky za období čerpání 19 385,34 Kč s tím, že celková dlužná částka k datu splatnosti byla vyčíslena na 65 135,34 Kč.9. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že je podepsána právní předchůdkyní jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, předmětem této smlouvy je dohoda účastníků smlouvy o opakovaném postupování pohledávek postupitele z nesplacených spotřebitelských úvěrů za podmínek sjednaných ve smlouvě, a to 1x měsíčně na základě datového souboru obsahujícího podobnosti o postupovaných pohledávkách v období 24 měsíců od účinnosti smlouvy.10. Dodatkem č. 2 ke smlouvě o pokračujícím postoupení pohledávek ze dne , datum, byla účinnost smlouvy mezi stranami prodloužena do , datum, s tím, že po uplynutí této doby bude smlouva automaticky obnovena na dalších 24 měsíců.11. Seznamem postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že je v něm uvedena pohledávka ve výši 64 773 Kč za žalovaným identifikována jeho rodným číslem a variabilním symbolem , var. symbol, .12. Oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne 15. 9. 2025 bylo prokázáno, že uvedeného dne odeslala žalobkyně žalovanému oznámení právní předchůdkyně o postoupení žalované pohledávky a současně výzvu žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 64 773 Kč.13. Zprávou společnosti , právnická osoba, bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem účtu č. , č. účtu, a na tento účet byla dne , datum, připsána platba ve výši 45 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .14. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne , datum, požádal žalovaný právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč. O tom, že žalovaný tuto žádost učinil, soud nepochybuje, neboť v žádosti jsou uvedeny takové osobní údaje žalovaného, které mohly být známy pouze jemu. V tentýž den sjednali právní předchůdkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytovat žalovanému opakovaně úvěr s úvěrovým rámcem 45 000 Kč s tím, že částka prvního čerpání činila 45 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, , a žalovaný se zavázal částku splatit ve stanoveném termínu včetně smluvního úroku ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. O sjednání takové smlouvy nemá rovněž soud pochybnosti, neboť o tom svědčí listinné důkazy předložené žalobkyní, které jsou sice nepodepsané, žalovaný však ve svém vyjádření k elektronickému platebnímu rozkazu uzavření smlouvy o úvěru s právní předchůdkyní o uvedeném obsahu včetně výše půjčené částky potvrdil. Částka 45 000 Kč byla žalovanému právní předchůdkyní poskytnuta na jeho účet u , právnická osoba, , což opět vyplývá z listinných důkazů předložených žalobkyní a rovněž z vyjádření žalovaného. Tvrzení žalobkyně, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného provedla lustraci jeho osoby v různých registrech a hodnotila jeho příjmy a výdaje, nebylo prokázáno. Nebylo ani tvrzeno, z jakých příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně vycházela a zda jakým způsobem je ověřovala. Dne , datum, právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu o postoupení pohledávek a dodatkem č. 2 k této smlouvě prodloužily její účinnost. Předmětem této smlouvy je ujednání, že postupitel postupuje na postupníka v seznamu uvedené pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení, a postupník tyto pohledávky přijímá. Výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 15. 9. 2025. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, což potvrdil sám žalovaný.15. Právní předchůdkyně má sídlo v zahraničí, čímž je dán mezinárodní prvek v řízení. Zdejší soud je mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Pokud jde o hmotné právo, aplikoval soud na základě čl. 6 odst. 1 a odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) ustanovení českých právních předpisů, neboť smlouva byla uzavřena na území České republiky, kde měl v době uzavření smlouvy žalovaný bydliště, kde mu byl spotřebitelský úvěr též poskytnut a kde právní předchůdkyně vykonávala svou činnost v podobě poskytování spotřebitelským úvěrů (což je soudu známo z úřední činnosti).16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Soud dospěl k následujícímu posouzení: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 4. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně se věnovala procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, lustrovala ho v různých registrech a hodnotila jeho příjmy a výdaje tak, že žalovanému při zohlednění splátky sjednávaného úvěru měla zůstat rezerva 10 % z jeho příjmu po odečtení jeho výdajů. Toto tvrzení však žalobkyně nijak neprokázala, přičemž ani netvrdila, z jakých příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně vycházela a jakým způsobem je ověřovala Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného řádně (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích – tyto nároky tak soud zamítl.22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč, což žalovaný nerozporoval. Z této částky žalovaný nevrátil ničeho. Žalovaný se tak obohatil na základě absolutně neplatné smlouvy o částku 45 000 Kč na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru platně postoupena. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci z tohoto rozsudku. Žalovaný sice ve svém vyjádření k žalobě požadoval povolení splátek s poukazem na své další závazky, své tvrzení však nijak nekonkretizoval a zejména žádným způsobem nedoložil. Soud mu v tomto směru nemohl poskytnout příslušné poučení, jelikož se žalovaný k jednání nařízenému ve věci nedostavil. Soud tedy neshledal žádné důvody k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“),23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že žalobkyně má nárok na 25,32 % nákladů, které v tomto řízení vynaložila (výše žalobního nároku ke dni vyhlášení rozsudku činila 71 813,73, výše přiznaného plnění 45 000 Kč). Náklady řízení žalobkyně činí 15 042 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 592 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) ve výši 3 700 Kč za úkon a z náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 450 Kč za úkon. Z celkových nákladů řízení ve výši 15 042 Kč činí 25,35 % částku 3 808,60 Kč, kterou soud uložil žalovanému žalobkyni zaplatit.24. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.