6 C 137/2022-48 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení celkové částky 4 590 Kč, tvořené dílčími částkami 1 485 Kč, 1 620 Kč a 1 485 Kč, spolu s úroky z prodlení (od [datum], vždy od 16. dne příslušného měsíce z částky 135 Kč do [datum]) ve výši 707,73 Kč, z důvodu tvrzených dlužných televizních poplatků za období měsíce 2. – 12. 2019, 1. – 12. 2020 a 1. – 11. 2021, tj. ve výši vždy 135 Kč/měsíc, tj. za 34 měsíců celkových 4 590 Kč, při splatnosti vždy k 15. dni příslušného měsíce. 2. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr: Od měsíce 7. 1990 je žalovaný – [jméno] [příjmení] jako minimálně držitel televizního přijímače dosud neodhlášeným poplatníkem televizních poplatků. Tyto poplatky nebyly uhrazeny za měsíce 1. – 12. 2019 ve výši 670 Kč a za měsíce 1. – 12. 2020 ve výši 505,92 Kč při splatnosti vždy k 15. dni příslušného měsíce, tj. v úhrnné výši 1 175,92 Kč. V měsíci 12. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě uvedených částek do 15 dnů, k dodatečné úhradě však nedošlo. (Oproti uvedenému se neprokazuje, že by byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě televizních poplatků za měsíce 2. – 12. 2019 ve výši 1 485 Kč, za měsíce 1. – 12. 2020 ve výši 1 620 Kč a za měsíce 1. – 11. 2021 ve výši 1 485 Kč se stanovením přiměřené lhůty k úhradě, přičemž pro absenci řádně a včas předvolané žalobkyně nebylo možno tuto dle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzvat k označení důkazů k prokázání této skutečnosti, kdy soud návazně vycházel při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny / § 120 odst. 2 věta druhá o.s.ř.) 3. Žaloba je důvodná z menší části, z větší části nikoli. 4. Při posouzení věci z právního hlediska vycházel soud s přihlédnutím k § 3 odst. 2, § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zák.“), zejména z § 6, § 7 odst. 1, 2, § 8 odst. 2, 3 (nepřehlížeje odst. 8) a § 10 zák. Televizní poplatek činil měsíčně 135 Kč, tento byl splatný k 15. dni příslušného měsíce. Není-li zaplacen dlužný televizní poplatek (poplatky) žalobkyni ani na základě výzvy v přiměřené lhůtě, je Česká televize coby provozovatel vysílání ze zákona oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroků z prodlení určených předpisy práva občanského (§ 10 zák.). Vzhledem k tomu soud žalobě vyhovuje co do prokazatelně výzvou k úhradě požadovaných částek dlužných na televizních poplatcích za měsíce 1. – 12. 2019 ve výši 670 Kč a za měsíce 1. – 12. 2020 ve výši 505,92 Kč, tj. dohromady 1 175,92 Kč, oproti tomu žalobu co do zbytku požadovaných částek v úhrnné výši 3 414,08 Kč (při celkově požadovaných 4 590 Kč) jako nedůvodnou zamítá, neboť ohledně této částky - částek není splněn předpoklad jejího přiznání soudem tkvící v existenci a prokázání výzvy k dobrovolnému splnění povinnosti ve smyslu uvedeného ust. § 10 zák. Pokud jde o úroky z prodlení, vycházíme-li z § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (zkráceně„ obč. zák.“), včetně § 1908 odst. 1 obč. zák., má podle § 1970 obč. zák. žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení, avšak jen z těch částek pohledávek, které jsou s ohledem na výše uvedené přiznatelné, přičemž využívajíc § 136 o.s.ř. soud úroky z prodlení přiznává za dlužné televizní poplatky za rok 2019 a za rok 2020, vždy (až) od 16. 12. toho kterého roku, neboť v tuto dobu byl žalovaný prokazatelně v prodlení s jejich úhradou, když nelze přesně určit, za které konkrétní měsíce v uvedených letech tyto dluží. Tento nárok nelze zjistit, resp. jen s nepoměrnými obtížemi, což odůvodňuje přiznání úroků z prodlení s ohledem na situaci podle úvahy soudu. Jejich výše pak vychází z § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a jsou přiznány do žalobkyní požadovaného data [datum]. Oproti uvedenému úroky z prodlení v rozsahu větším, než jak přiznány, soud nepřiznává, žalobu v této části zamítá, neboť nelze-li přiznat pohledávku samu, nelze přiznat ani příslušenství z této (§ 513 obč. zák.). 5. O nákladech řízení rozhodl soud vycházeje z § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy toho, že žalovaný měl ve věci převážný úspěch (žaloba je zamítnuta co do 3 414,08 Kč a této vyhověno co do 1 175,92 Kč), kdy by měl mít právo na náhradu poměrné části tomuto vzniklých nákladů, nicméně žalovanému prokazatelně v řízení žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto o tom, že právo na náhradu nákladů řízení, byť v části, nemá. (Odůvodnění tohoto rozsudku je podle § 157 odst. 4 o.s.ř. provedeno ve zkrácené formě odůvodnění rozsudku, jelikož jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.)