13 C 10/2022-67 — Okresní soud v Jindřichově Hradci

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 140,47 Kč s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu nesplaceného úvěru vzniklého z nepovoleného přečerpání účtu žalované. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 4. 9. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalované běžný účet č. [bankovní účet] a zavázala se poskytnutou žalované k tomuto účtu kontokorentní úvěr Flexicredit s povoleným úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč. 2. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 4. 9. 2008 smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalované zřízen běžný účet č. [bankovní účet], s povoleným úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč dle poskytnutého kontokorentního úvěru Flexicredit. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy nesplnila, když překročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas Právní předchůdkyně žalobkyně dne 11. 10. 2019 převedla 5 970,47 Kč, tj. celou výši nepovoleného přečerpaní účtu, na nově zřízený úvěrový účet. Oznámením o vyčíslení dluhu byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu do dne 28. 2. 2020. Žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Výzvou ze dne 23. 2. 2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky společně se smluvními poplatky, úroky a úroky z prodlení. 3. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanovením zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. 4. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 5. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 6. Dle ustanovení § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit; c) věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob. 7. Dle ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. 8. Dle ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. 9. Dle ustanovení § 55 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. 10. Dle ustanovení § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 11. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Výše uvedená právní úprava je však v rozporu s unijním právem, když články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (dále jen:„ směrnice 2008/48“) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době – srovnej: rozsudek Soudního dvora ve věci C [číslo]. Cílem směrnice 2008/48 je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Z článku 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Tato povinnost má za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. 13. Podle ustálené judikatury Soudního dvora jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. V souladu se zásadou nadřazenosti nesmějí členské státy uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem. Soudní dvůr zakotvil zásadu nadřazenosti v případu [příjmení] [anonymizováno] . [anonymizováno] ze dne 15. července 1964, kde prohlásil, že zákony vydané evropskými institucemi je zapotřebí začlenit do právních řádů členských států, které se jimi musejí řídit. Evropské právo má proto přednost před vnitrostátními právními předpisy, jestliže je vnitrostátní právní předpis v rozporu s evropským předpisem, musejí orgány členského státu uplatnit ustanovení evropské. [obec] nadřazenosti se vztahuje i na soudnictví. Judikatura členského státu by rovněž měla respektovat judikaturu EU. 14. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2022, č. j. [číslo jednací] byla žalobkyně vyzvána, aby do 15 dní od jeho doručení mj. doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala její právní předchůdkyně informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a aby v téže lhůtě označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 22. 11. 2022. Žalobkyně soudu sdělila, že v době uzavření smlouvy nebyla v českém řádu zakotvena povinnost řádného posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně však tuto úvěruschopnost přesto řádně posoudila, když ověřila měsíční výši příjmu žalované (10 000 Kč), měsíční příjem domácnosti žalované (30 000 Kč) a výši interních i externích splátek. K tomu žalobkyně doložila výpisy z účtu žalované za období únor 2014 až říjen 2019. 15. Dokumenty předložené žalobkyní nejsou způsobilé k prokázání ověření úvěruschopnosti žalované, když předložené výpisy z účtu žalované obsahují období únor 2014 až říjen 2019, přičemž smlouva o zřízení bankovního účtu včetně možnosti čerpání kontokorentu byla uzavřena v září 2008, tvrzené příjmy žalované ve výši 10 000 Kč či měsíční příjem domácnosti žalované ve výši 30 000 Kč nebyly soudu doloženy vůbec. Při jednání konaném dne 9. 1. 2022 pak žalobkyni nemohlo být poskytnuto poučení ve shora uvedeném smyslu, neboť se k jednání nedostavila. Soud upozorňuje, že výše uvedená směrnice EU vstoupila v platnost před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou. Nezbývá než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně jakýmkoliv způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované, coby spotřebitele. Protože právní předchůdkyně žalobkyně (jako poskytovatel úvěru) nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr (resp. ji neprokázala), s ohledem na výše uvedené, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení a na judikaturu Soudního dvora, soud shledává smlouvu absolutně neplatnou, když právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s odbornou péčí, tedy s péčí, kterou lze ve vztahu podnikatele a spotřebitele rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám a obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 16. Žalovaná předmět výše uvedené smlouvy o úvěru (kontokorent) převzala na základě neplatné smlouvy, tedy se bezdůvodně obohatila, a je