18 C 183/2021-38 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 776,60 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 14. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 7 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což tento potvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku spolu s úrokem 29 % ročně ve výši 932 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatek za zpracování a doručení ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 1 642 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina zápůjčky ve výši 6 405,81 Kč a poplatky ve výši 4 370,79 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil částku 1 000 Kč. Dne 20. 1. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným a jejich ověřením předloženými doklady. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil. Nedostavila se také žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 14. 6. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 12 302 Kč, skládající se z částky 7 000 Kč představující jistinu, z částky 932 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou zápůjčku, dále z částky 2 728 Kč představující poplatek za zpracování a doručení a z částky 1 642 Kč představující částku za vedení zákaznického účtu. Celková finanční částka ve výši 12 302 Kč měla být žalovaným uhrazena v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč. První splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce následujícího sedmidenního období. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že byla uzavřena dne 20. 1. 2020 a na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy [číslo] v celkové výši 16 176,60 Kč, přičemž z čl. I odst. 1 ve spojení s čl. II odst. 2 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávky ze smluv o půjčce se všemi právy s tím spojenými. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. 5. Předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 15 584,33 Kč ve lhůtě do 12. 2. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 29. 1. 2021. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely smlouvu ze dne 14. 6. 2018, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 45 týdenními splátkami ve výši 274 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný závazky splnil pouze částečně. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, oznámením z téhož dne byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Ke dni 12. 11. 2018 činila dlužná jistina částku 6 405,81 Kč a dlužný poplatek částku 4 370,79 Kč. Žalovaný tak do postoupení pohledávky uhradil částku 1 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021. 7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověř