21 C 250/2021-30 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 435,82 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem částku ve výši 13 500 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím do 5. 10. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaný vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři a v rámci dokončení žádosti o půjčku odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně nato vytvořila návrh smlouvy o úvěru, který žalovaný akceptoval; právní předchůdkyně žalobkyně poté úvěr v požadované výši žalovanému poskytla na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně prověřila lustrací v ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný dluh nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu, čímž se dostal do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho, přestože byl upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že v dokumentu označeném jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], označena jako zapůjčitel a žalovaný jako klient a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem a e-mailem. Dokument obsahuje závazek zapůjčitele poskytnout klientovi částku v celkové výši 13 500 Kč a závazek klienta tuto částku splatit do 5. 9. 2017 spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 5 987,82 Kč. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách věřitele a poskytnutím požadovaných údajů. Dle dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru požádal žalovaný o odložení termínu splatnosti zápůjčky o 30 dnů, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně vyhověla. Poplatek za prodloužení splatnosti činil 1 948 Kč, tento se žalovaný zavázal uhradit na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Podle dokumentu s názvem Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru činila celková výše spotřebitelského úvěru 13 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 987,82 Kč, jednorázový poplatek za prodloužení termínu splatnosti 1 948 Kč a RPSN bylo ve výši 669,57 % ročně (před prodloužením splatnosti 872,03 % ročně). Žádný z těchto dokumentů není ze strany žalovaného nijak podepsán. 4. Dne [datum] byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odeslána platba ve výši 13 500 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] s [variabilní symbol] a poznámkou„ AV: [anonymizováno] [číslo]“. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ve výši 24 688,87 Kč na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila dopisem ze dne 2. 2. 2021 podaným k poštovní přepravě téhož dne; součástí byla také předžalobní výzva, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. 5. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet vedený ve prospěch žalovaného částku 13 500. Následně byl žalovaný vyzván, aby mimo jiné uvedenou částku vrátil. 6. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 7. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila soudu pouze nepodepsaný dokument, nebylo prokázáno, že by žalovaný akceptoval (byť elektronicky) dokument právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi její právní předchůdkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru v podobě, jak tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. 8. Nadto je třeba rovněž uvést, že žalobkyně dále neprokázala, že by právní předchůdkyní žalobkyně splnila svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při nesplnění této povinnosti, je nutné takovou smlouvu posoudit rovněž jako neplatnou, a to dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem tohoto zákona je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. I z tohoto důvodu by tak bylo nutno v případě prokázání existence tvrzené smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou. 9. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně v souladu s ustanovením § 1879 o. z. platně postoupila své pohledávky včetně pohledávky za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 13 500 Kč. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by tyto poskytnuté peněžní prostředky žalovaný žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátil, přestože k tomu byl upomínkou vyzván. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 a § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou částku ve výši 13 500 Kč. Podle předžalobní výzvy měl žalovaný plnit do tří dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 2. 2. 2021 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 5. 2. 2020. Třetí den od doručení potom připadá na pondělí 8. 2. 2021. Žalobkyni tedy byl přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 9. 2.