4 C 278/2021-49 — Okresní soud v Jihlavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 13. 9. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13 680 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), dne 8. 12. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 6 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 4 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný svou povinnost ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] splnil pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradil pouze 2 650 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalovaného z této smlouvy činí 7 790 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel s žalovaným spolu dále dne 20. 9. 2016 uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] na částku 6 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 4 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný na svou povinnost ze smlouvy o půjčce [číslo] splnil pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradil pouze 4 550 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalovaného z této smlouvy činí 5 890 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry v každém případě vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly s účinností k témuž dni všechny uvedené pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2021. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 8. 12. 2016 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 4 440 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 840 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a z částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč), celkem tedy byl žalovaný povinen vrátit z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru částku ve výši 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 9. 2016 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 4 440 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 840 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a z částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč), celkem tedy byl žalovaný povinen vrátit z titulu smlouvy o půjčce částku ve výši 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy. 5. Původní věřitel posoudil v obou případech úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, tj. z žalovaným tvrzených příjmů jeho domácnosti a jeho tvrzených závazků; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalovaného ověřena následujícími dokumenty - výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a z příslušných příloh bylo zjištěno, že všechny výše uvedené pohledávky za žalovaným byly postoupeny původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 15. 2. 2021 a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn. 7. Předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 28. 5. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne 14. 5. 2021. 8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli dne 8. 12. 2016 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a s dalšími poplatky splatit v 58 týdenních splátkách. Dále spolu uzavřeli dne 20. 9. 2016 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit v 58 týdenních splátkách. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena o neunesení důkazního břemene v tomto rozsahu. Pohledávky z uzavřených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z 15. 2. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by své závazky ze smluv řádně a včas splnil, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni ani původnímu věřiteli poskytnuté finanční prostředky zcela nevrátil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčk