12 C 52/2022-45 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 199 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně poté, co žalovaná ze svého účtu na účet předchůdkyně žalobkyně zaslala verifikační platbu, čímž vyjádřila souhlas s návrhem smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně současně prověřovala bonitu žalované nahlížením do veřejných registrů a databází za účelem prověření úvěruschopnosti žalované. Žalované byly poté na její účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala vrátit společně s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Ve lhůtě splatnosti tak neučinila a předchůdkyně žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 3 199 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Celková neuhrazená částka ve výši 11 909 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 7 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 199 Kč a náhrady za náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 100 Kč na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani k předžalobní upomínce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou domáhá úhrady dlužné jistiny úvěru, smluvní pokuty ponížené na částku 3 199 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 710 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Soudu byla předložena smlouva o úvěru [číslo] datovaná ke dni [datum]. Tato smlouva však nebyla opatřena podpisem ani jedné smluvní strany, tj. žalované jako klienta ani předchůdkyně žalobkyně jako věřitele. Z textace smlouvy, úvodních ustanovení Obchodních podmínek [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (jež byly nedílnou součástí smlouvy) a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měla probíhat elektronická komunikace prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně za účelem uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná měla provést registraci na stránkách předchůdkyně žalobkyně a ze svého účtu zaslat na účet předchůdkyně žalobkyně [bankovní účet] verifikační platbu (tuto platbu ve výši 0,01 Kč skutečně provedla). Ve smlouvě byl dále obsažen závazek předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že na účet žalované byla tato částka zaslána dne [datum]. V souladu se smlouvou měla žalovaná vrátit poskytnutý úvěr do 30 dnů od jeho poskytnutí, tj. do [datum]. Z písemných upomínek ze dne [datum], [datum] soud zjistil, že žalovaná poskytnutý úvěr předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě nevrátila. Těmito upomínkami byla žalovaná kromě jistiny úvěru rovněž vyzývána k úhradě poplatku za upomínky a smluvní pokuty. V souladu se zněním smlouvy činí smluvní pokuta 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení se zaplacením jakékoli části závazku a poplatek na úhradu nákladů 50 Kč za každou písemnou upomínku. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaná byla tímto oznámením vyrozuměna o postoupení pohledávky ve výši 11 951,19 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a její předchůdkyní dne [datum] s účinností ke dni [datum], kdy došlo k uhrazení ceny za postoupení pohledávek došlo [datum]. Ve vztahu k žalobním tvrzením ohledně prověření úvěruschopnosti žalované ze strany předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy soud zjistil, že k prokázání těchto tvrzení nebyly ze strany žalobkyně navrženy žádné důkazy. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 7. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 (platné pro právní jednání veřejnoprávních podepisujících nebo jiných subjektů právně jednajících v rámci výkonu své působnosti). Podle § 6 odst. 2 adaptačního zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nelze považovat za platně a účinně uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Podle obecných ustanovení občanského zákoníku se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajících stran. Za písemné právní jednání se považuje i právní jednání učiněné v elektronické podobě. V takovém případě jsou výše uvedeným adaptačním zákonem kladeny další požadavky na elektronický podpis právního jednání, aby bylo možné jednoznačně rozeznat způsob uzavření právního jednání, jeho obsah a totožnost jednající osoby. Soudu doložená předmětná smlouva o úvěru, jež byla uzavřena v elektronické podobě, však neobsahuje takový podpis ani jedné smluvní strany. Verifikační platbu zaslanou žalovanou z důvodů výše uvedených bez dalšího nelze považovat za řádný elektronický podpis. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v souladu s § 561 odst. 1 o.z. a contrario neplatná, přičemž k neplatnosti soud přihlédl v souladu s § 588 o.z. i bez návrhu. Smlouva je tak dle soudu absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaná vystupovala při poskytování„ úvěru“ v postavení spotřebitele, a proto se při jejím právním jednání s podnikatelem vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, jež v tomto případě zaručena nebyla. 9. Soud doplňuje, že v případě řádného podpisu smlouvy oběma smluvními stranami by dospěl ke stejnému závěru, tj. k absolutní neplatnosti smlouvy. Jelikož předchůdkyně žalobkyně vystupovala při poskytování„ úvěru“ v postavení věřitele a žalovaná v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání), aplikovala by se na jejich závazkový vztah výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá věřiteli povinnost, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvě