18 C 156/2022-87 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 785,71 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 14. 4. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 30 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což tento potvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku spolu s úrokem 19,98 % ročně ve výši 1 916 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatek za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč a poplatku za hotovostní splácení ve výši 15 549 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 839 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil 8 046,31 Kč. Dne 15. 5. 2017 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný uhradil dne 8. 4. 2019 částku 482,98 Kč a dále uhradil 10 x 500 Kč, a to dne 17. 6. 2019, 8. 7. 2019, 12. 8. 2019, 4. 9. 2019, 18. 10. 2019, 12. 11. 2019, 11. 12. 2019, 6. 1. 2020, 10. 2. 2020, 23. 3. 2020. Žalovaný tak celkem po postoupení pohledávky uhradil 5 482,98 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 36 785,71 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 25 963 Kč a dlužné poplatky ve výši 10 822,71 Kč. Dále požaduje kapitalizované úroky ve výši 25 091,27 Kč kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 10 063,50 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně dlužné jistiny od 24. 3. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 24. 3. 2020 do zaplacení. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v kartě zákazníka a jejich ověřením předloženými doklady. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nárok zcela neuznává. Dále uvedl, že nárok žalobkyně je promlčený, neboť poslední splátka měla být uhrazena 29. 10. 2014 a promlčecí doba má činit tři roky. Ustanovení ve smlouvě o delší promlčecí lhůtě není platné, neboť odporuje zákonu a ustálené judikatuře. Dále uvedl, že úvěr byl poskytnut v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala solventnost žalovaného, když si nevyžádala žádné dokumenty k ověření jeho tvrzení. Dále žalovaný zpochybňuje sjednaný úrok, neboť ten je podle jeho názoru v rozporu s dobrými mravy. 3. Žalobkyně k námitkám žalovaného uvedla, že žalovaný uhradil po skončení splátkového kalendáře a do postoupení pohledávky poslední platbu 2. 5. 2017 a po postoupení pohledávky uhradil žalovaný poslední platbu 23. 3. 2020. Žalobkyně má za to, že každou takovou úhradou žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, a proto se uplatní desetiletá promlčecí doba. Z tohoto důvodu tak nárok žalobkyně nemá být promlčen. Ohledně úroků žalobkyně uvedla, že jejich výše je dána především okolnostmi posunutí půjčky, zejména její vyšší rizikovostí. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 14. 4. 2014 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 50 315 Kč, skládající se z částky 30 000 Kč představující jistinu, z částky 1 916 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou zápůjčku, dále z částky 2 850 Kč představující poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a z částky 15 549 Kč představující částku za vedení zákaznického účtu. Celková finanční částka ve výši 50 315 Kč měla být žalovaným uhrazena v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 814 Kč. První splátka byla splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy. 5. Ze zákaznické karty ze dne 14. 4. 2014 soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že bydlí v podnájmu a je zaměstnaný na pozici stavební dokončovací práce u [celé jméno žalovaného]. Jeho čistý příjem měl být 14 000 Kč. Jeho výdaje měly činit částku 11 276 Kč měsíčně. K ověření údajů měly být využity: občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že byla uzavřena dne 15. 5. 2017 a na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy [číslo] v celkové výši 42 269 Kč, přičemž z čl. I odst. 1 ve spojení s čl. II odst. 2 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávky ze smluv o půjčce se všemi právy s tím spojenými. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení dopisu; z podacího lístku vyplývá, že tato výzva byla odeslána 15. 6. 2017. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 7. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 74 224,78 Kč nejpozději do 29. 7. 2020; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 15. 7. 2020. 7. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil 5 x 850 Kč (dne 19. 4. 2014, 28. 4. 2014, 12. 5. 2014, 23. 5. 2014, 9. 6. 2014, 4. 7. 2014), 3 x 840 Kč (dne 4. 7. 2014, 4. 8. 2014 a 27. 10. 2014), 3 x 425,44 Kč (dne 13. 2. 2017, 27. 3. 2017 a 2. 5. 2017). Z karty splátek soud zjistil, že se vztahuje ke smlouvě o úvěru [číslo] přičemž úvěr měl být poskytnut dne 13. 1. 2014 ve výši 10 000 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Námestove ze dne 9. 6. 2011, č. j. 4P/60/2010-37, soud zjistil, že žalovaný měl za období od 1. 8. 2009 do 30. 9. 2010 platit výživné na svoji ceru ve výši 160 eur měsíčně. 8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely smlouvu ze dne 14. 4. 2014, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovaném finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami ve výši 839 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,98 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný uhradil 8 046,31 Kč do postoupení pohledávky a poté uhradil dalších 5 482,98 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, oznámením ze dne 15. 5. 2017 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2020. 9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. 10. Dle § 2991 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 2054 o. z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 639 o. z. platí, že uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní,