21 C 15/2019-41 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 550 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] na částku ve výši 5 000 Kč Smlouva byla uzavřena registrací na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, kde žalovaný odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a následně požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaný uvedl své osobní údaje včetně e-mailové adresy a telefonního čísla, na které mu byl následně zaslán bezpečnostní kód pro dokončení registrace. Žalovaný se zavázal uhradit za poskytnutí úvěru poplatek ve výši 1 550 Kč, celou částku ve výši 6 550 Kč se zavázala uhradit do [datum]. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný dále zavázal uhradit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum], postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani k předžalobní upomínce. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a dále lustrací v dostupných databázích. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil i přesto, že mu byla žaloba a výzva k vyjádření doručena postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“), do vlastních rukou. K nařízenému jednání se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu s občanským soudním řádem. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nepodepsaném žalovaným a nazvaném„ Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako„ úvěrující“ a žalovaný jako„ klient“, přičemž ve smlouvě je uvedeno jeho jméno, rodné číslo, číslo občanského průkazu, telefonní číslo, e-mail a č. účtu. Dle této smlouvy mělo být žalovanému poskytnuto 5 000 Kč se splatností dne [datum], přičemž žalovaný měl uhradit poplatek za poskytnutí ve výši 1 550 Kč. Pro případ prodlení bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně požadovat poskytnutý úvěr, poplatek, zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním pohledávky. Jednorázová smluvní pokuta za prodlení byla sjednána ve výši 3 000 Kč. Z žalovaným nepodepsaného dokumentu„ Smlouva o úvěru č. [anonymizováno]“ ze dne [datum] soud zjistil, že obsahuje shodné informace jako rámcová smlouva s tím, že měsíční procentní sazba poskytnutého úvěru měla činit 46,5 %. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutí požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila dopisem podaným k poštovní přepravě dne [datum]. Předžalobní výzva je datována téhož dne. 4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] mezi účastníky v podobě tvrzené žalobkyní. Obecně lze vycházet z ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který za písemnou formu považuje i jednání učiněné elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze uznávaný elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky žalobkyně, přičemž žalovaný vyjádřil registrací na těchto stránkách svůj souhlas s podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně. Pokud žalobkyně tvrdila, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo elektronicky prostřednictvím webových stránek, bylo na ní, aby tuto skutečnost prokázala. Žalobkyně předložila soudu smluvní ujednání ve formátu.pdf s uvedením jména žalovaného bez podpisu či jiné identifikace. Z takto předloženého dokumentu však nelze dospět k závěru, že se jedná skutečně o text smlouvy, který žalovaný odsouhlasil. Žalobkyně tak neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že smlouva byla uzavřena elektronicky (jelikož se k jednání soudu nedostavila, nemohla být ani o tomto důkazním deficitu soudem poučena). Dále z předložené verze smlouvy nelze dospět k závěru, že údajná smlouva v elektronické formě měla právě takovou podobu, která byla soudu poskytnuta ve formátu.pdf, a že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání tvrzené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít ve znění, jak tvrdí žalobkyně, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle ustanovení § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží. Žalobkyně nepředložila ani žádný jiný důkaz, kterým by prokazovala uzavření smlouvy o úvěru, která nemusí mít písemnou formu, v podobě, jak v žalobě tvrdí. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě tvrzené u soudu. 5. Dále soud doplňuje, že i v případě řádného podpisu smlouvy oběma stranami by dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování zápůjčky vystupovala v postavení věřitele a žalovaná v postavení spotřebitele, aplikoval by se na jejich závazkový vztah zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., který ve svém ustanovení § 9 odst. 1 vyžaduje ze strany věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele; v opačném případě je smlouva neplatná. S přihlédnutím k ustálené judikatuře (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) je věřitel při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr povinen vycházet především z informací poskytnutých spotřebitelem, nicméně musí postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz ke skutečnosti, že by její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec prověřila a pouze tvrdila, že tato byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Soud je tedy toho názoru, že smlouva by proto byla z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované v souladu s § 588 o. z. absolutně neplatná. 6. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a že svůj nárok na vrácení těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupila na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení pohledávky s lhůtou splatnosti do 3 dnů. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 15. 1. 2018 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 18. 1. 2018. Třetí den od doručení připadl na neděli, posledním dnem lhůty je tak následující pracovní den 22. 1. 2018. Žalovaný je t