21 C 251/2022-30 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 980,64 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. [bankovní účet] žalovanému úvěr, který žalovaný čerpal v konečné částce 3 980,64 Kč. Poskytnutý úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný však dluh nehradil a dluží žalobou uplatněnou částku. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanským soudním řádem (dále též jen„ o. s. ř.“). Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu označeném jako smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako věřitel a žalovaný jako klient a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč. Dokument není nikým podepsán. Listina označená jako„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ obsahuje stejné informace o poskytnutí a splácení revolvingového úvěru jako předložená smlouva. Ani z ní a ani z dokumentu označeného„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“, jenž je v anglickém jazyce, nelze zjistit, že by žalovaný smlouvu akceptoval. Z dokumentu se pak podává číslo účtu žalovaného [bankovní účet] s tím, že mu měla být poskytnuta částka 5 000 Kč. Žalobkyně nebo její zástupce by při jednání byli vyzváni k doplnění důkazního návrhu v tomto ohledu, pokud by byli přítomni. Dle sdělení [právnická osoba], byl účet č. [bankovní účet] veden na jméno žalovaného. Dne [datum] byla na účet připsána částka 5 000 Kč. Z těchto zjištění však nelze usuzovat, zda a za jakých podmínek případně mělo dojít ke sjednání smlouvy. Z předloženého dokumentu označeného jako„ Platební informace“ pak bylo zjištěno, že žalovaný měl ke dni [datum] dlužit částku 3 988,41 Kč, přičemž dle rozpisu transakcí dne [datum] uhradil částku 2 748,38 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a její postoupení žalovanému oznámeno. Výzvou z téhož dne vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky do 3 dnů. Výzva byla dle podacího archu odeslána dne 13. 1. 2022. 4. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 5. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila soudu pouze nepodepsaný dokument, nebylo prokázáno, že by žalovaný akceptoval (byť elektronicky) dokument právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. S ohledem na to, že žalovaný čerpal finanční prostředky od právní předchůdkyně žalobkyně a provedl částečné úhrady, je zřejmé, že k nějakému jednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo. Není však prokázáno, že výsledkem těchto jednání bylo uzavření smlouvy za podmínek tvrzených žalobkyní. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru v podobě, jak tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. 6. Nadto je třeba rovněž uvést, že žalobkyně dále neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při nesplnění této povinnosti je nutné takovou smlouvu posoudit rovněž jako neplatnou, a to dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem tohoto zákona je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. I z tohoto důvodu by tak bylo nutno v případě prokázání existence tvrzené smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou. 7. Soud má tedy za prokázané, že dne [datum] poskytnula právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 5 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil částku 2 748,38 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení peněz zástupcem žalobkyně dopisem odeslaným dne 13. 1. 2022 s tím, že mu byla poskytnuta lhůta 3 dnů. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně a účinně uzavřena smlouva či jiné právní ujednání, dospěl soud k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatil podle § 2991 odst. 1 o. z., a je proto povinen podle citovaného ustanovení vrátit částku dosud neuhrazené části bezdůvodného obohacení, tedy 2 251,62 Kč. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 22. 1. 2022, neboť výzva žalobkyně se dle § 573 o. z. má za doručenou uplynutím 3. pracovního dne od jejího podání, tj. dne 18. 1. 2022, od 19. 1. 2022 běžela žalovanému lhůta 3 dnů k zaplacení, která uplynula dnem 21. 1. 2022. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno. Jestliže nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy, nemohlo žalobkyni vzniknout ani platně právo na úhradu těchto částek. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř., neboť pro odlišný postup neshledal důvod. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 4 270,79 Kč (součet jistiny a úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku), úspěšná byla ohledně částky 2 396,34 Kč (56,11 %) a neúspěšná ohledně částky 1 874,45 Kč (43,89 %). Míra úspěchu žalobkyně tak činí 12,22 % Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3 × 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advo