21 C 295/2022-34 — Okresní soud v Jihlavě

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 597 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 622,28 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, ve znění smlouvy o úvěru z [datum], a to v elektronické podobě. Na základě smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 20 977 Kč do 15. 7. 2021. Žalovaná akceptovala obchodní podmínky. Sjednanou částku však žalovaná neuhradila řádně a včas, čímž jí dle smlouvy vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Smluvní pokuta je uplatňována za dobu od [datum] do [datum] ve výši 622,28 Kč. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámila dopisem. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 4 347 Kč, z čehož 3 597 Kč činila neuhrazená jistina, 700 Kč smluvní pokuta a 50 Kč náklady upomínání. Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh dále ničeho neuhradila, přestože byla upomínána, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět v části, v níž se po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 50 Kč a nesplacené smluvní pokuty ve výši 622,28 Kč. Soud rozhodl usnesením ze dne 2. 11. 2022, č. j. 21 C 295/2022-31, tak, že řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v její nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. 3. Soud po provedeném dokazování vzal za prokázané, že v nepodepsaném dokumentu označeném jako Smlouva o úvěru [číslo] s uvedeným datem [datum] je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako věřitel a žalovaná jako klient a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku 10 000 Kč v hotovosti, závazek klienta částku spolu s úrokem v celkové výši 11 380 Kč splatit do 17. 7. 2020, klauzuli, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoliv splátku úvěru řádně a včas je klient povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny, že se klient seznámil s obchodními podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást smlouvy, a že s nimi souhlasí. Další nepodepsaný dokument označený též jako Smlouva o úvěru [číslo] byl datován [datum], kterým má docházet ke změně a doplnění podmínek smlouvy o úvěru [číslo] obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku 20 000 Kč a závazek klienta splatit jej spolu s úrokem v celkové výši 20 977 Kč do 15. 7. 2021. Podle výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla převedena na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] platba ve výši 10 000 Kč s poznámkou:„ Dodatecna pujcka od [webová adresa] c. [anonymizováno]“. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované toto postoupení oznámila dopisem ze dne 1. 2. 2022 podaným k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022. Dopisem ze dne 18. 2. 2022 byla žalovaná znovu vyzvána k úhradě dluhu. Předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu do 14. 6. 2022. 4. Po zhodnocení provedených důkazů není podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba], a žalovanou došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ Smluv o úvěru“. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle ustanovení § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle ustanovení § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum], o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci dané dokumenty neobsahují podpis žalované, není na nich ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená emailová komunikace včetně uznávaného elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ohledně tvrzených podmínek. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Postup vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovanou právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (e-mailové zprávy, registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalované a jí skutečně projevené vůle. Současně není vytvořený elektronický dokument chráněn proti změně. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o zápůjčce. 5. Nad rámec výše uvedeného dále soud uvádí, že důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně by bylo rovněž nesplnění podmínky zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobkyně v řízení netvrdila a ani neprokazovala, že by bylo její právní předchůdkyní postupováno v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k její neúčasti u jednání pak nemohla být poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nedostatku tvrzení a nedostatku důkazních návrhů ve vztahu k ověřování úvěryschopnosti žalované. Tedy i v případě prokázání uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenými podmínkami by byla tato smlouva dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, shledána neplatnou. 6. Právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuté prostředky tak mohly být posouzeny pouze jako bezdůvodné obohacení na straně žalované dle § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V řízení však bylo tvrzeno, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, dle uzavřené smlouvy měla vrátit finanční prostředky ve výši 24 039 Kč, po částečných úhradách dluží z této částky ještě 3 597 Kč. Z žalobních tvrzení a zjištěných skutečností tak vyplývá, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku přesahující 20 000 Kč, tedy částku přesahující poskytnuté finanční prostředky. Soud proto s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy o úvěru a vrácení celé částky bezdůvodného obohacení žalovanou žalobu ohledně dlužné částky 3 597 Kč zamítl. Nedůvodnou shledal rovněž žalobu ohledně požadovaných úroků z prodlení, neboť vzhledem k tomu, že