11 C 337/2022-20 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]). Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky předchůdkyně žalobkyně, na které žalovaný vyplnil registrační formulář, uvedl své osobní údaje, telefonní číslo a emailovou adresu, provedl ověřovací platbu a následně vyjádřil souhlas s návrhem smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy byly žalovanému na jeho bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které měl žalovaný vrátit nejpozději do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ve lhůtě úvěr nevrátil. Neuhrazená pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum], přesto žalovaný nic neuhradil. Žalobkyně v tomto řízení uplatňuje pouze neuhrazenou jistinu úvěru společně s úrokem z prodlení, a to případně také z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že skutkový stav věci bylo možné v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zjistit jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci vyjádřili souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, resp. soud předpokládá, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, pokud se dle § 101 odst. 4 o. s. ř. účastníci k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání. 3. Z listiny označené jako smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli, že žalovanému budou poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Z tohoto listinného důkazu bylo zjištěno, že žalovaný měl peněžní prostředky vrátit v blíže určených 36 měsíčních splátkách s poslední splátkou splatnou dne [datum]. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet žalovaného. Z listiny vyplývá, že dohoda byla ujednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, totožnost žalovaného byla ověřena SMS kódem zaslaným na telefonní číslo žalovaného. 4. Výpisy z účtu předchůdkyně žalobkyně osvědčují, ze dne [datum] byla z účtu č. [bankovní účet] odeslána verifikační platba ve výši 0,01 Kč, a téhož dne byly na totožný účet vyplaceny peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. 5. Ze zprávy ČSOB soud zjistil, že v roce 2021 patřil účet č. [bankovní účet] žalovanému. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodli, že na žalobkyni budou za úplatu převedeny pohledávky, které předchůdkyně žalobkyně nabyla za svými klienty z úvěrových smluv, a které jsou specifikované v příloze smlouvy o postoupení. Z této přílohy vyplývá, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] činí 50 313 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 50 313 Kč sestávající z neuhrazené jistiny, poplatku, penále a úroku. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní naposledy před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do 3 dnů. Z podacího lístku vyplývá, že oba dopisy byly podány k přepravě žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum]. 8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] písemnou dohodu, na základě které byly žalovanému téhož dne na jeho bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Pokud jde o lhůtu splatnosti, žalobní tvrzení se s předloženými důkazy rozchází. Dle tvrzení žalobkyně měl žalovaný poskytnuté prostředky vrátit do [datum], nicméně podle předložené smlouvy tak měl učinit ve splátkách s poslední splátkou dne [datum]. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ke dni [datum] na žalobkyni, přičemž vycházela z toho, že žalovaný svoji platební povinnost nesplnil (pohledávka byla postoupena v plné výši, navýšená o další položky). O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn se současnou výzvou k úhradě dluhu ve smyslu předžalobní upomínky. Žalobkyni však nic neuhradil. 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud na předmětný závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný byl v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání). Při poskytování spotřebitelského úvěru je věřitel povinen dodržovat požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru, zejména je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem, ale nespoléhá se pouze na tato tvrzení. Věřitel musí postupovat s takovou obezřetností, že tvrzení spotřebitele si sám prověří, a to například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných a ověřených věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (kdy nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná. 16