111 C 17/2022-14 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (smluvním úrokem ve výši 0,25 % za každý pracovní den z dlužné částky) jako dluhu z nájemní smlouvy. Žalobce uvedl, že tento dluh byl vyčíslen při skončení nájemní smlouvy a žalovaný tento dluh písemně uznal spolu se splátkovým kalendářem dne [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku dle splátkového kalendáře, dostal se do prodlení a došlo k zesplatnění celého dluhu ke dni [datum]. Žalovaný nic neuhradil ani k písemné upomínce ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že skutkový stav věci bylo možné zjistit ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jen na základě předložených listinných důkazů a soud má za to, že účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť na výzvu soudu dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nereagovali, rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání. 3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] písemnou dohodu na pronájem bytu [číslo] o velikosti 1+1 na adrese [adresa žalovaného a žalobce], kdy od uvedeného dne byl tento byt, jehož vlastníkem je žalobce jako pronajímatel, oprávněn užívat žalovaný jako nájemce spolu se svou manželkou [jméno] [příjmení] (uvedené soud zjistil z listiny označené jako nájemní smlouva a kopií občanských průkazů manželů). Z této písemné dohody bylo také zjištěno, že žalovaný se zavázal za užívání bytu hradit měsíční nájem ve výši [částka], jehož součástí byly i dohodnuté zálohy (voda ve výši [částka]). Splatnost nájemného byla stanovena na 20. den v měsíci, pronájem bytu byl dohodnut na dobu neurčitou. Součástí dohody je také ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení, pokud nezaplatí nájemné v uvedeném termínu. V případě, že by žalovaný nezaplatil nájemné ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného, byla ujednána možnost žalobce vypovědět nájem bytu (jak vyplývá z článku II. bodu 4 dohody). Z vyúčtování služeb za období od ledna do prosince 2021 soud zjistil, že již za toto období vznikl žalovanému dluh na nájemném a platbách souvisejících s nájmem bytu; za tento rok činila dlužná částka [částka]. Z dalšího listinného důkazu označeného jako uznání dluhu datovaného ke dni [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný má vůči žalobci dluh z nájemného a souvisejících plateb v celkové výši [částka] a tento dluh žalovaný v plném rozsahu uznal a zavázal se jej uhradit dle dohodnutého splátkového kalendáře včetně úroku z prodlení ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý pracovní den prodlení v případě porušení splátkového kalendáře. Tento splátkový kalendář byl mezi účastníky dohodnut tak, že dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 13 splátkách po [částka] (s poslední splátkou ve výši [částka]) splatných vždy k 20. dni v měsíci. V případě prodlení s úhradou splátky bylo dohodnuto zesplatnění celé zbývající dlužné částky (uvedené vyplývá z písemné dohody na splátkový kalendář ze dne [datum]). 4. Pokud jde o dluh žalovaného, z písemného uznání dluhu soud zjistil, že dluh tvoří částka [částka] za červenec – srpen 2020, [částka] za srpen – září 2020, [částka] za září – říjen 2020, dále částka [částka] za leden – únor 2021, [částka] za únor – březen 2020 a [částka] za duben – červen 2021. Dále dluh tvoří částka [částka] jako dlužné nájemné, [částka] jako neuhrazená platba za elektřinu za měsíc únor 2022, doplatek na vodu za rok 2021 ve výši [částka], náklady ve výši [částka] za výmalbu bytu a [částka] jako sankce za nedodržení tříměsíční výpovědní lhůty. Od dlužných položek byla odečtena uhrazená vratná kauce ve výši [částka]. Z kopií elektronické dokumentace pak vyplývá, že žalobce upozornil žalovaného na neuhrazenou splátku nájemného splatnou [datum] a vyzval jej k úhradě do 5 dnů od doručení této výzvy (výzva byla žalovanému doručena dne [datum]). Současně byl žalovaný upozorněn, že v případě neuhrazení částky dojde k zesplatnění celého dluhu, který bude žalobce oprávněn spolu s příslušenstvím vymáhat soudně. 5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 o. z. platí nájemce nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. 6. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Na základě zjištěných skutkových okolností věci s přihlédnutím k citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně a účinně uzavřena nájemní smlouva ve smyslu § 2201 a násl. o. z., resp. podle ustanoven § 2235 a násl. o. z. upravujících speciálně nájem bytu. Smlouva byla uzavřena v písemné podobě, jak vyžaduje ustanovení § 2237 o. z., a byly rovněž ujednány základní práva a povinnosti účastníků charakterizující tento závazkový vztah (zejména povinnost žalovaného platit nájemné, případně další platby spojené s dočasným užíváním bytu). Soud má za prokázané, že právě tuto povinnost řádně hradit nájemné žalovaný nesplnil. Žalovaný tuto skutečnost před soudem ani žádným způsobem nerozporoval a neprokázal opak. Pro rozhodnutí ve věci je podstatné, že žalovaný dluh vyplývající ze závazkového vztahu uznal způsobem předvídaným zákonem (§ 2053 o. z.). Žalovaný uznal dluh písemně a v celém rozsahu - uznal důvod vzniku dluhu (nájemní smlouva ze dne [datum]), výši dluhu (žalobcem požadovaná částka [částka] včetně možnosti požadovat úrok z prodlení) i jednotlivé položky dluhu (neuhrazené nájemné, zálohy na služby spojené s užíváním bytu i náklady a sankce, které se zjevně pojí s výpovědí nájmu bytu, jak vyplývá z písemného uznání dluhu, přestože tato skutečnost nebyla žalobcem tvrzena ani prokazována). Právě v souvislosti s výpovědí nájmu bytu není podstatné, zda tato skutečnost byla tvrzena prokazována (srov. § 2285 a násl o. z.), neboť soud vychází z toho, že žalobce v tomto řízení nárokuje dluh, který žalovaný uznal co do důvodu a výše, a že dluh se zakládá na platném právním titulu. Z toho důvodu také soud nehodnotil, zda výpověď nájmu bytu byla platná, ani blíže nezkoumal parametry smluvního ujednání (např. uznán smluvní úrok z prodlení za každý pracovní den, přestože nájemní smlouva zakotvuje úrok z prodlení za každý den tohoto prodlení). V případě uznání dluhu má mít přednost princip autonomie vůle, kdy účastníci mají právo svobodně si ujednat vzájemná práva a povinnosti, se kterými oba souhlasí a mají vůli řídit se tímto ujednáním (srov. nález ÚS ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 392/20). 8. Z těchto důvodů, kdy má soud nárok žalobce za oprávněný, žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobci částku [částka] s úrokem ve výši 0,25 % za každý pracovní den z této dlužné částky od [datum] do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobce dosáhl plného úspěchu ve věci, má v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. jako v řízení nezastoupený účastník právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na uplatnění svého práva. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval pouze náhradu za soudní poplatek, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka].