111 C 19/2022-32 — Okresní soud v Jihlavě

1. Při odůvodňování tohoto rozsudku soud vycházel z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 755 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Dle žalující strany tento nárok vznikl ze smlouvy o dílo [číslo] uzavřené dne [datum], jejímž předmětem byla rekonstrukce vodovodní přípojky k domu žalované na adrese [ulice a číslo] v [obec]. Žalobkyně provedla dohodnuté činnosti a vystavila žalované fakturu [číslo] znějící na částku 20 755 Kč se splatností [datum]. Na tuto fakturu žalovaná nic neuhradila, ani k předžalobní výzvě ze dne [datum]. 3. Platebním rozkazem ze dne 1. 11. 2022, č. j. 111 C 19/2022-13, soud uložil žalované, aby vymáhanou částku zaplatila nebo podala odpor. Současně byla žalovaná v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzvána, aby se pro případ, že podá odpor, ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. Zároveň soud žalovanou uvedeným platebním rozkazem poučil o následcích nesplnění této výzvy. 4. Dne [datum] žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor, v němž neuvedla žádná skutková tvrzení, jimiž rozporuje nárok žalobkyně. Pouze přiložila listinné důkazy, z nichž nelze domýšlet obranu žalované. Žádným dalším podáním se žalovaná k věci samé nevyjádřila. 5. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 4 256 Kč, kterou žalovaná po podání žaloby dne [datum] zaplatila. Žalobkyně nadále požadovala přiznání částky 16 499 Kč spolu s úrokem z prodlení, přičemž v tomto rozsahu žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro uznání. 6. Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 7. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se a to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). 8. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu (ve věci se vlastně vůbec nevyjádřila, přestože o následcích byla řádně vyrozuměna), má se ze zákona za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a jsou splněny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Rozhodnutí rozsudkem pro uznání v této věci je přípustné, neboť se jedná o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)), b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6). 9. V posuzované věci se jedná o spor ze smlouvy, tj. dvoustranného závazkového vztahu. Z toho, co bylo uvedeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. 10. S ohledem na shora uvedené se má s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto soud o věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání přitom soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání. Výrokem I. tohoto rozsudku soud tedy přiznal žalobkyni částku 16 499 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalované určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku. 11. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu uhrazené částky 4 256 Kč soud výrokem II. tohoto rozsudku s přihlédnutím k § 96 odst. 1 a 2 o. s.ř. rozhodl o zastavení řízení (včetně odpovídajícího příslušenství). 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl postupem podle § 142 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Pokud jde o částečné zastavení řízení, toto zapříčinila žalovaná tím, že po podání žaloby, která byla podána důvodně, uhradila část uplatňovaného nároku. Na žalobkyni se tedy hledí, jako by v řízení byla úspěšná v celém rozsahu, a má tak vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala pouze náhradu za zaplacený soudní poplatek, soud tedy přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 038 Kč.