21 C 301/2023-28 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 55týdenních splátkách i souhrnný poplatek ve výši 14 720 Kč. Žalovaný však svůj dluh řádně neuhradil, uhradil pouze 6 030 Kč, přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne [datum]. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný dostal do prodlení s úhradou všech dosud neuhrazených splátek z uvedené smlouvy, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, tj. neuhrazené části jistiny a souhrnného poplatku. Smlouvou ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku na přechodného věřitele, [právnická osoba] [anonymizováno], který pohledávku za žalovaným postoupil na základě smlouvy ze dne [datum] na žalobkyni. Postoupení byla žalovanému oznámena. Pohledávka byla postoupena v neuhrazené výši 28 690 Kč, sestávající z dlužné části jistiny ve výši 20 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 8 690 Kč; tento žalobkyně uplatňuje jako příslušenství skládající se z kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum]. Po datu postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh již ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 14 720 Kč, a to vše v 54týdenních splátkách, z nichž 53 bylo po 640 Kč a 54. po 160 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že půjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o úhradě portfolia a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na [právnická osoba] [anonymizováno], neuhrazenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na přechodného věřitele a požádal jej o uhrazení dlužné částky ve výši 28 690 Kč do 10 dnů od doručení oznámení; toto bylo dle podacího lístku podáno k poštovní přepravě dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak postoupil přechodný věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který byl podán k poštovní přepravě dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum]. 5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytl částku 20 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 720 Kč. Následně postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené celkové výši 28 690 Kč s příslušenstvím na přechodného věřitele a tento na žalobkyni, přičemž postoupení byla žalovanému řádně písemně oznámena a rovněž byl před podáním žaloby písemně vyzván k úhradě dlužné částky. 6. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 2010, (dále jen„ obč. zák.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. 8. Podle ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ustanovení § 55 odst. 1, 3 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. 9. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013. 11. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako platně postoupený nárok z platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdce žalobkyně vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce řádně splnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaného souhrnného poplatku. Smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že„ zákazník se zavazuje zaplatit [anonymizováno] v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 14 720 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažené v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčité a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Žalobkyně k tomuto ničeho netvrdila, a protože se nedostavila k jednání, nemohla být ani poučena dle § 118a o. s. ř., když takové poučení soud zásadně poskytuje při jednání. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s d