4 C 131/2024-15 — Okresní soud v Jihlavě

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši z uvedené částky od 21. 3. 2024 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný u ní byl zaměstnaný ode dne 28. 3. 2023 jako skladník. Dne 20. 2. 2024 žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 147 815 Kč na vozidle zaměstnavatele. Následně žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 2. 3. 2024 dohodu o náhradě škody a srážkách ze mzdy, v níž se žalovaný zavázal zaplatit částku 50 000 Kč, a to nejpozději do 20. 8. 2024. V dohodě bylo ujednání o ztrátě výhody splátek pro případ prodlení žalovaného s úhradou. Žalovaný však neuhradil ani první splátku splatnou dne 20. 3. 2024.2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Dohodou o náhradě škody a srážkách ze mzdy bylo prokázáno, že se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatiti částku 50 000 Kč z důvodu náhrady škody, kterou způsobil dne 20. 2. 2024 žalobkyni jako svému zaměstnavateli. Žalovaný svůj dluh uznal a zavázal se ho splatit 6 měsíčními splátkami, počínaje 20. 3. 2024 a konče 20. 8. 2024. Součástí ujednání byla ztráta výhody splátek pro případ prodlení žalovaného s úhradou. Záznamem o škodě a uznání dluhu podepsaným ze strany žalovaného dne 2. 3. 2024 bylo prokázáno, že žalovaný uznal svou odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli na vozidle , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, a zavázal se žalobkyni nahradit škodu ve výši 50 000 Kč zaměstnavateli. Výzvou ze dne 17. 6. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky před podáním žaloby, tato výzva byla žalovanému zaslána poštou dne 17. 6. 2024.4. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť žalovaný odpovídá podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Škodu zaměstnavatel projednal se žalovaným podle § 262 a 263 odst. 1 a 2 zákoníku práce. Podstatou dohody mezi účastníky řízení bylo také uznání dluhu ze strany žalovaného co do důvodu a výše. Podle § 4 zákoníku práce a podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku se má za to, že dluh žalovaného trvá a podle § 133 občanského soudního řádu bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni nic nedluží. Podle § 1931 občanského zákoníku žalovaný ztratil prodlením s úhradou první splátky tuto výhodu a dluh se stal splatným dne 20. 3. 2024 v celém rozsahu. Dne 21. 3. 2024 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku náleží právo na úroky z prodlení z částky 50 000 Kč do zaplacení, a to ve výši 14,75 % ročně stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 842 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč.