Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 12 187,24 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 16. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým limitem stanoveným ve smlouvě, z něhož žalovaný vyčerpal částku 9 591 Kč formou úhrady části kupní ceny zboží – černé techniky u obchodníka , právnická osoba, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v měsíčních splátkách i úrok ve výši 19,48 % ročně, pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr a případné poplatky podle smlouvy, pokud na ně právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného využila právní předchůdkyně žalobkyně občanský průkaz žalovaného k ověření jeho totožnosti, vyhledání žalovaného v databázi SOLUS a informace získané od žalovaného. Žalovaný však svůj dluh řádně nehradil, dostal se do prodlení, a proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy ke dni 7. 2. 2024 odstoupila, čímž se stal nesplacený zůstatek úvěru s příslušenstvím splatným. Smlouvou ze dne 28. 5. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 1 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalobou uplatněná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 8 761,50 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužné pojistné ve výši 249,55 Kč a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od smlouvy ve výši 676,10 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 16. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se jako věřitel měla ve smlouvě zavázat poskytnout žalovanému jako klientovi revolvingový úvěr, který může klient čerpat průběžně a opakovaně za účelem financování nákupu zboží a/nebo poskytování služeb u smluvního obchodníka věřitele, přičemž disponibilní úvěrový limit činí 10 000 Kč. Úvěr měl být čerpán na nákup zboží černá technika u obchodníka , právnická osoba, . za cenu 9 591 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně v 11 měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, z čehož částka 48 Kč připadala na měsíční platbu pojistného na pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, k němuž žalovaný ve smlouvě přistoupil. Podle části 4 odstavce (O) smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, může věřitel písemně odstoupit od smlouvy s okamžitým účinkem při doručení odstoupení, pokud je klient v prodlení s úhradou více jak dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší, jak tři měsíce, přičemž odstoupením smlouva zaniká a došlo-li již k čerpání úvěru, celý do té doby nesplacený úvěr, jakož i veškeré další peněžité závazky, se stávají splatnými a klient je povinen je okamžitě a v plné výši uhradit. Z listiny Pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr: Informační dokument o pojistném produktu soud zjistil informace poskytované právní předchůdkyní žalobkyně ohledně pojištění schopnosti splácet poskytovaný spotřebitelský úvěr. Součástí smlouvy byly také Všeobecné pojistné podmínky, které upravují podmínky pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, a sazebník, podle jehož části D) má právní předchůdkyně žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele, a to ve výši 400 Kč za první písemnou upomínku, 600 Kč za druhou upomínku při prodlení spotřebitele, 1 500 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň tři měsíce, a na smluvní pokutu za porušení povinnosti řádně splácet úvěr ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry poskytovaného úvěru. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil podobenku žalovaného a jeho osobní údaje.4. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že pro smlouvu č. , hodnota, proběhlo ověření totožnosti klienta jeho občanským průkazem, byla provedena interní analýza klientských dat a jejich ověření podle tzv. rozhodovacího stromu, byly prověřeny veřejné i komerční registry či databáze shromažďující informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce konkrétních osob, byl učiněn dotaz v registru SOLUS ohledně žalovaného, a že žalovaný uvedl výši čistého hlavního příjmu mzda/plat 24 800 Kč měsíčně, jeho náklady na bydlení měly činit 0 Kč za měsíc, splátky předchozích úvěrů činily 4 800 Kč za měsíc, v části Ověření údajů nebyla zaškrtnuta žádná možnost uvádějící, z jakých zdrojů byly informace poskytnuté žalovaným ověřeny; právní předchůdkyně žalobkyně dospěla při posouzení úvěruschopnosti žalovaného k závěru, že rozdíl jeho příjmů a výdajů činí 20 000 Kč, úvěrová splátka činí 999,78 Kč měsíčně, tj. po provedené analýze byl žalovaný ke dni žádosti o úvěr shledán úvěruschopným. Z oznámení o odchozí platbě ze dne 19. 5. 2026 soud zjistil, že dne 19. 6. 2023 byla z účtu č. , č. účtu, odeslána na účet č. , č. účtu, částka 9 591 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .5. Z dopisu ze dne 8. 1. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru č. , hodnota, , neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou více než dvou úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než tři měsíce, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 12 187,24 Kč; podle poštovního podacího archu byl tento dopis odeslán žalovanému dne 10. 1. 2024. Z přehledu uhrazených splátek soud zjistil, že žalovaný uhradil na svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, dne 12. 7. 2023 částku 1 000 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, . Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 14 037,96 Kč na účet žalobkyně. Z upomínky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 14 110,97 Kč do 3. 7. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2025 a z výpisu z aplikace Sledování zásilek soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 20. 10. 2025; předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne 13. 10. 2025.7. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz listinou nazvanou Zpracování osobních údajů.8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě vyplatila na účet obchodníka , právnická osoba, . cenu zboží zakoupeného žalovaným ve výši 9 591 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem, pojistným za pojištění schopnosti splácet úvěr a případnými poplatky spojenými s prodlením žalovaného. Při uzavírání smlouvy poskytl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně kopii svého občanského průkazu a v žádosti o úvěr uvedl, jaké jsou jeho příjmy a výdaje. Žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 1 000 Kč, poté právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila pro trvající prodlení žalovaného, čímž se stala nesplacená část úvěru okamžitě splatnou, a vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.18. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, avšak žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Z listiny nazvané Zpráva o posouzení úvěruschopnosti totiž v rámci dokazování vyplynulo, že žalovaný v žádosti o poskytnutí předmětného úvěru uvedl výši čistého příjmu 24 800 Kč měsíčně, avšak své náklady na bydlení vyčíslil částkou 0 Kč za měsíc, což samo o sobě není možné a mělo to vést právní předchůdkyni žalobkyně k důkladnějším zkoumání příjmové a majetkové situace žalovaného; navíc v části Ověření údajů právní předchůdkyně žalobkyně nezaškrtla žádnou možnost uvádějící, z jakých zdrojů byly informace poskytnuté žalovaným ověřeny. Právní předchůdkyně žalobkyně tím nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, pojistném na pojištění schopnosti úvěr splácet a poplatcích, zahrnujících i smluvní pokutu, jak vyplývají ze smlouvy.19. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně zaplatila obchodníkovi , právnická osoba, . cenu žalovaným vybraného zboží ve výši 9 591 Kč, přičemž žalovaný vrátil z této sumy pouze částku 1 000 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na dlužnou jistinu úvěru, a tudíž žalovaný dluží na této jistině částku 8 591 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 8 591 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalovaný spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná. S ohledem na výši dlužné částky a na žalovaným tvrzenou výši příjmů proto soud žalovanému uložil, aby neuhrazenou část jistiny ve výši 8 591 Kč zaplatil žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku, neboť tato lhůta se soudu jeví jako zcela přiměřená možnostem žalovaného a pro jinou lhůtu k vrácení dlužné jistiny úvěru s příslušenstvím soud neshledal důvod.20. Pokud jde o příslušenství, soud poukazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupném na www.nsoud.cz, podle nichž je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Jelikož žalovaný se tak dosud nedostal do prodlení s úhradou nesplacené části jistiny úvěru, nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z této jistiny, a proto jí jej soud nepřiznal.21. Zbývající část žaloby v částce 3 596,24 Kč, představované dlužnými poplatky, dlužnými smluvními pokutami, dlužným pojistným a úroky z úvěru dlužnými k datu odstoupení od smlouvy, soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani smluvní úrok z jistiny úvěru, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy na ně žalobkyně nemá nárok. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z dlužné části jistiny úvěru, a to s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu, formulované v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně příslušenství kapitalizovaného k tomuto dni) částky 15 487,08 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 8 591 Kč, tj. v rozsahu 55 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 6 896,08 Kč, tj. v rozsahu 45 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 10 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud při stanovení výše odměny zohlednil skutečnost, že žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu shodné nároky opakovaně na ustáleném vzoru (např. v řízeních sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ), a proto výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupkyně žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 12 187,24 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) a z částky 1 620 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) (účast u jednání soudu dne 29. 8. 2026) učiněný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) a. t., náhrady cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 573/2025 Sb. ve znění pozdějších předpisů za jízdu osobním automobilem , jméno FO, , Anonymizováno, registrační značky , SPZ, k jednání soudu dne 27. 8. 2026 v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou 5,9 litru nafty na 100 km při vyhláškové ceně 44,50 Kč/l podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve znění pozdějších předpisů a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,90 Kč podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb. v celkové výši 1 534,59 Kč, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 6 započatých půlhodin po 150 Kč a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 6 004,59 Kč ve výši 1 260,96 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 8 065,55 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 10 %, tj. částka 806,56 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to podání ze dne 25. 5. 2026 a 29. 6. 2026, neboť doplnění tvrzení a důkazních návrhů v nich obsažená mohla a měla být již součástí žaloby; soud proto tyto úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod.