Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyní žalobkyně“) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované dne 3. 7. 2024 bezhotovostně poskytnuta částka 15 000 Kč. Pohledávka měla být následně postoupena společnosti , právnická osoba, , která ji dále postoupila žalobkyni. Žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, v důsledku čehož je smlouva neplatná. Žalovaná se tak podle žalobkyně na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila o poskytnuté peněžní prostředky, které dosud nevrátila ani zčásti.2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav.3. Z dokumentu nazvaného „smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, “ ze dne 3. 7. 2024 soud zjistil, že touto došlo k prodloužení splatnosti předchozího úvěru č. , hodnota, . Z dokumentu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, .4. Z potvrzení o platbě vystaveného dne 29. 10. 2024 společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že dne 3. 6. 2024 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně částku 15 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 10. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společnosti , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek 23/24 ze dne 22. 10. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.6. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována v předžalobní výzvě ze dne 24. 7. 2025. Z té soud dále zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 36 483 Kč, a to do 7 dnů od odeslání výzvy. Z podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované zaslána dne téhož dne.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná získala majetkový prospěch na úkor právní předchůdkyně žalobkyně plněním bez právního důvodu. Žalobkyně soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Jelikož žalovaná poskytnutou částku nevrátila, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s § 2991 a násl. o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč. Toto právo přešlo podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou řádně postoupila společnosti , právnická osoba, , která ji postoupila žalobkyni. Žalobě proto bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalovaná v projednávané věci zůstala zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnila; soud proto neměl k dispozici žádné skutkové zjištění o jejích aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou. Přihlédl přitom ke smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a k závěrům Nejvyššího soudu, podle nichž má spotřebitel poskytnutou jistinu z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru vracet v době odpovídající jeho možnostem (srov. rozsudek NS ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.