5 C 32/2019-101 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Dne 31. 1. 2019 byla soudu doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 143 044,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z této částky od 26. 1. 2019 do zaplacení s tím, že od prosince 2014 byla vlastníkem budovy v [obec] na adrese [ulice a číslo], v níž se nachází v třetím nadzemním podlaží byt [číslo] o dispozici 1+2 a výměře 54,05 m2 (dále jen„ předmětný byt“), že žalovaný jej nejméně od 10. 10. 2010 užíval bez právního důvodu, jak bylo konstatováno v rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že od prosince 2014 do dnešního dne žalovaný v její prospěch provedl platby na neexistující nájemné v celkové výši 87 699 Kč (31 x 2 829 Kč), přičemž toto plnění je povinna mu zase vydat, že od prosince 2014 do prosince 2015 byla výše obvyklého nájemného za srovnatelný byt v srovnatelném místě a čase průměrně 90 Kč 1 m2, že při výměře předmětného bytu bylo obvyklé nájemné ve výši 4 864,50 Kč měsíčně a za období od prosince 2014 do prosince 2015 (12 měsíců) činilo částku 58 374 Kč, že výzvou ze dne 23. 1. 2019 započetla svou pohledávku oproti části plnění žalovaného v rozsahu částky 58 374 Kč, že od ledna 2016 do května 2018 (od následujícího měsíce již majitelkou nebyla) byla výše obvyklého nájemného za srovnatelný byt v srovnatelném místě a čase průměrně 110 Kč 1 m2, že při výměře předmětného bytu bylo obvyklé nájemné ve výši 5 945,50 Kč měsíčně a za období od ledna 2016 do května 2018 (29 měsíců) činilo 172 419,50 Kč, že plnění žalovaného za toto období bylo ve výši 29 375 Kč (87 699 Kč – 58 374 Kč), že její pohledávka nebyla uspokojena ve výši 143 044,50 Kč (172 419,50 Kč – 29 375 Kč) a že dne 24. 1. 2019 byla žalovanému zaslána výzva k plnění, jež mu byla doručena dalšího dne, ale přesto ani zčásti neplnil, proto byl požadován i úrok z prodlení. 2. Žalovaný uvedl, že nesouhlasí s výší úhrady za užívání předmětného bytu, že zaplatil více, než žalobkyně přiznala, že zpochybňuje způsob zápočtu a že vznáší námitku promlčení. Obsáhle brojil proti postupu znalce a jím vysloveným odborným závěrům v znaleckém posudku [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 9. 2020, jenž byl vypracován pro potřeby rozhodnutí soudu. Namítal, že znalecký posudek není srozumitelný, přesvědčivý a přezkoumatelný, protože k němu znalec nepřiložil podklady, a to některé nájemní smlouvy a evidenční listy, že úkolem znalce bylo určit výši obvyklého nájemného za období od května 2016 do května 2018, proto měl vzorky nájemného za rok 2019 a 2020 upravit, neboť nájemné v roce 2016 bylo nižší než v roce 2020, že znalec ale takto nepostupoval, s výjimkou inflace, jež je však v řádu desetin procenta až cca 2 % ročně, což neodpovídá nárůstu nájemného, který mezi roky 2016 a 2020 činil téměř 150 %, že znalec si nezjistil skutečný stav bytu a jeho vybavenost v letech 2016 až 2018, že v tomto směru nekontaktoval žalovaného ani jeho zástupce, že měl ze stavebního úřadu informaci o tom, že dům nedávno prošel rekonstrukcí, přesto nezjišťoval, zda a kdy rekonstrukce proběhla a zda se týkala posuzovaného bytu a období, že již ve vyjádření ke znaleckému posudku uvedl, že stav bytu byl zhoršený, dlouhodobě do něj zatékalo, byl bez jakékoliv rekonstrukce či modernizace s výjimkou toho, že v průběhu posuzovaného období nechala žalobkyně v bytě částečně vyměnit okna, avšak neprovedla začištění oken ani byt nevymalovala, tyto práce a výdaje musel zajistit sám včetně úklidu, že byt byl bez vybavení, že žalobkyně po celou dobu, co dům vlastnila, prováděla jeho rekonstrukci, takže ve společných prostorách domu byl hluk, cihly, prach a nepořádek, že znalec nevyvinul dostatečnou snahu k opatření relevantních podkladů, že měl zjistit stav bytu v roce 2016 až 2018 a neměl vycházet jen z toho, jak dům viděl v roce 2020 zvenčí, že takovou informaci si má zjistit, aby měl dostatečné podklady pro vypracování znaleckého posudku, a že znalec bral do úvahy i výměru za sklep a půdu, avšak tyto prostory neužíval. 3. Nejasnosti v žalobě ohledně doby, za níž byla žalovaná částka požadována, a výše plnění za jednotlivé měsíce, byly odklizeny u jednání dne [datum], kde žalobkyně s ohledem na předestřený názor soudu sdělila, že žalované období je od května 2016 do května 2018, kdy za květen 2016 je nárokována částka 352,50 Kč. Podle žalobních tvrzení měl žalovaný uhradit žalobkyni bez právního důvodu částku 87 699 Kč, z níž se část ve výši 58 374 Kč započetla na pohledávku žalobkyně za prosinec 2014 až prosinec 2015 (12x 4 864,50 Kč). Tato doba ale zahrnuje 13 měsíců, tudíž mohla být započtena částka o 4 864,50 Kč vyšší. Početní chyba, jíž se žalobkyně dopustila, šla v její neprospěch. Pozůstatek plateb žalovaného byl v rozsahu 29 325 Kč. Žalobkyně zde nesprávně provedla početní operaci, když dospěla k částce 29 375 Kč. Šlo o výsledek, z něhož těží žalovaný, proto z něj bylo vycházeno. Za leden 2016 až květen 2018 se zbývající platby žalovaného zohlednily tak, že se měla umořit pohledávka žalobkyně za leden 2016 až duben 2016 (4x 5 945,50 Kč), tj. 23 782 Kč, a její část za květen 2016 ve výši 5 593 Kč. K úhradě zůstávalo plnění za květen 2016 ve výši 352,50 Kč (5 945,50 Kč – 5 593 Kč) a za červen 2016 až květen 2018 ve výši 142 692 Kč (24x 5 945,50 Kč), celkem se jednalo o částku 143 044,50 Kč. 4. Jako reakce na závěry v znaleckém posudku [číslo] – [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 9. 2020 bylo soudu doručeno částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 9. 2020 co do částky 19 298,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z této částky od 26. 1. 2019 do zaplacení, která v sobě obsahovala nárok ve výši 733,50 Kč za každý měsíc roku 2016, tj. 8 802 Kč (12x 733,50 Kč), nárok ve výši 644,50 Kč za každý měsíc roku 2017, tj. 7 734 Kč (12x 644,50 Kč) a nárok ve výši 552,50 Kč za leden až květen 2018, tj. 2 762,50 Kč (5x 552,50 Kč). Pozornosti soudu neuniklo, že dispoziční úkon žalobkyně bral do úvahy i období, jež se nestalo předmětem řízení, a sice leden až duben 2016 ve výši 2 934 Kč (4x 733,50 Kč) a část května 2016 ve výši 381 Kč (733,50 Kč – 352,50 Kč), celkem ve výši 3 315 Kč s úrokem z prodlení. V tomto rozsahu nebylo k učiněnému podání přihlíženo, jelikož nelze vzít žalobu zpět, jde-li o nárok, který nebyl uplatňován. Ve zbytku zpětvzaté částky 15 983,50 Kč (19 298,50 Kč – 3 315 Kč) s úrokem z prodlení bylo řízení za použití § 96 o. s. ř. zastaveno. S ohledem na vyložené zbýval k projednání a rozhodnutí předmět řízení ve výši 127 061 Kč (143 044,50 Kč – 15 983,50 Kč), tj. červen až prosinec 2016 (7x 5 212 Kč) (5 945,50 Kč – 733,50 Kč), přičemž za květen 2016 byla žaloba co do částky 352,50 Kč vzata zpět, leden až prosinec 2017 (12x 5 301 Kč) (5 945,50 Kč – 644,50 Kč) a leden až květen 2018 (5x 5 393 Kč) (5 945,50 Kč – 552,50 Kč), s úrokem z prodlení ve výši 9,25% ročně z této částky od 26. 1. 2019 do zaplacení. 5. Při aplikaci § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se žalobkyni nevrátila poměrná část soudního poplatku u předmětu řízení, jenž odpadl, poněvadž se tak stalo až po 1. jednání. 6. Provedeným dokazováním s přihlédnutím k tomu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, bylo zjištěno následující: 7. Účastníci se u jednání dne [datum] shodli na tom, že žalobkyně byla od prosince 2014 do května 2018 vlastnicí budovy v [obec] na adrese [ulice a číslo], v které se v třetím nadzemním podlaží nachází předmětný byt, a že žalovaný jej užíval od prosince 2014 do května 2018, aniž by mu pro to svědčil právní důvod. Na evidenčním listu pro výpočet úhrady za užívání bytu – platnost od 1. 6. 2012 ze spisu zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jehož se dovolával žalovaný v svém vyjádření ze dne 21. 11. 2019, se nacházelo, že podlahová plocha předmětného bytu byla 54,05 m2, sestávající z obytných místností (30 m2), kuchyně (10 m2), předsíně (3,80 m2), koupelny (4 m2), komory (1 m2), sklepa (2,25 m2) a půdy (3 m2). Tím, že mezi účastníky nepanovaly rozepře o vlastnictví předmětného bytu žalobkyní a jeho užívání žalovaným, nebylo zapotřebí k důkazu provádět rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. 8. Předžalobní výzvou k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 23. 1. 2019 byl žalovaný žádán k úhradě částky 143 044,50 Kč za totožného skutkového popisu jako v 1. odstavci tohoto rozsudku a nákladů právního zastoupení žalobkyně. Plnit měl nejpozději do 7 dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na možnost podání žaloby. Podle podacího archu byla výzva předána České poště, s. p., k přepravě dne 24. 1. 2019 na adresu [adresa žalovaného]. Předmětem shodného tvrzení účastníků byla skutečnost, že žalovaný ji obdržel, ale neshodli se na tom, kdy. 9. Usnesením č. j. 5 C 32/2019-29 ze dne 20. 4.