11 C 54/2021-30 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobou podanou dne 30. 11. 2021 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení 3 635 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 250,66 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 3 635 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] dne 19. 11. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě jí v den podpisu smlouvy byla poskytnuta hotovostní půjčka 5 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 2 995 Kč a to formou 39 týdenních splátek po 205 Kč, kdy poslední splátka měla být zaplacena 19. 8. 2006. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední plnění z její strany bylo uhrazeno 1. 8. 2006. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem 4 360 Kč a k 19. 8. 2006 činila dlužná částka 3 653 Kč. Popsaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z [datum]. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna a vyzvána k úhradě dluhu, mimo výše uvedené dílčí plnění však na svůj dluh neuhradila ničeho 2 Následným podáním z [datum] vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 328,78 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 281,17 Kč od [datum] do zaplacení. Dále doplnila žalobkyně svá skutková tvrzení tak, že souhrnný poplatek představuje součet úroku za poskytnutou půjčku a úplaty za administrativní činnost, za hotovostní výběr splátek obchodním zástupcem. 3 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodů promlčení žalobou uplatněného nároku. 4 Po stránce skutkové učinil soud na základě provedeného dokazování závěr, že mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovanou jako dlužnicí byla dne 19. 11. 2005 uzavřena smlouva o půjčce, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované půjčku 5 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč, tedy zaplatit celkem 7 995 Kč formou 39 týdenních splátek po 205 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 18. 12. 2020, byla pohledávky postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. 5 Po právní stránce dopadá na vztah účastníků podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.) právní úprava účinná v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Na řešenou věc dopadá dále zákon č. 321/2001 Sb., neboť poskytnutou půjčku je v daném případě třeba jednoznačně považovat za spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 tohoto zákona. Podle úpravy smlouvy o půjčce obsažené v § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 6 Platnost smlouvy o půjčce je dále třeba posuzovat z hlediska obsáhlé judikatury Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR, která vymezuje limity smluvní volnosti stran v otázce výše sjednaného úroku. Soud proto přezkoumal soulad smlouvy s dobrými mravy, kdy parametry a podmínky poskytnutého úvěru byly zjištěny ze smlouvy, jak je uvedeno výše. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala původnímu věřiteli zaplatit za poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč na dobu 40 týdnů, činí 6 400 Kč, přičemž celou tuto částku je třeba považovat za úrok z úvěru bez ohledu na to, že je ve smlouvě označena jako„ souhrnný poplatek“. Ze smlouvy ani z okolností věci nevyplývá, že by z uvedené částky měly být hrazeny jakékoliv vedlejší náklady původního věřitele či úplatné služby. Tvrzení žalobkyně, že část poplatku představuje úplatu za administrativní činnost a službu spočívající v osobním inkasu splátek nebylo v řízení prokázáno (viz výše) a soud je hodnotí jak tvrzení účelové a zastírající pravou podstatu tzv.„ souhrnného poplatku“, který představuje pouze formu úplaty za půjčení peněz, tedy úrok. Z uvedeného lze stanovit roční úrokovou sazbu ve výši 103,03% (viz např. kalkulátor na internetových stránkách [webová adresa]), kdy soud pro zjednodušení výpočtu vyšel ze souhrnné měsíční výše splátky 820 Kč a doby splácení 9 měsíců. 7 Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že neodporuje dobrým mravům úrok, který významně nepřesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání s přihlédnutím k úrokovým sazbám bank, přičemž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze u nebankovních subjektů nesoucích vyšší míru rizika akceptovat i úrok přesahující tuto hladinu trojnásobně. Dle veřejně dostupné databáze České národní banky ARAD činila v době uzavření smlouvy obvyklá roční úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do 1 roku 12,59%. 8 V posuzovaném případě, kdy úroková sazba osminásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v dané době nelze považovat za smlouvu za souladnou s dobrými mravy a tedy požívající právní ochrany. Lze konstatovat, že předmětná smlouva o půjče jako celek směřovala ke generování zcela nepřiměřeného zisku věřitele a tuto smlouvu tak je třeba hodnotit jako neplatnou podle § 39 obč. zák., a to v celém jejím rozsahu. 9 Vzhledem k uvedenému by bylo na místě posoudit žalobou uplatněný nárok podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v § 451 a násl. obč. zák. Podle § 457 obč. zák. jsou účastníci neplatné smlouvy povinni vrátit si vše, co podle ní dostali. Žalovaná obdržela od původního věřitele částku 5 000 Kč a uhradila mu částku 4 360 Kč, tedy jí vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 640 Kč. 10 Soud se dále zabýval námitkou promlčení, která byla vznesena stranou žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že tato námitka je důvodná. 11 Podle § 100 odst. obč. zák. se právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Obecná promlčecí lhůta je dle § 101 obč. zák. tříletá. Vzhledem k tomu, že splatnost úvěru nastala dle tvrzení žaloby nejpozději 19. 8. 2006, je zjevné, že žaloba byla podána po marném uplynutí promlčecí doby. 12 Z uvedeného důvodu soud podanou žalobu zamítl. 13 V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, jak je popsáno výše, bylo řízení rozhodnutím pod bodem II. výroku rozsudku zastaveno a to v souladu s ustanovením § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. 14 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně plně úspěšná strana žalovaná uvedla, že náhradu nákladů řízení nepožaduje.