112 C 2/2023-48 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, spojenou s návrhem na vydání platebního rozkazu, dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky 11 606,53 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, přičemž před uzavřením smlouvy byla ze strany žalobkyně řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Na základě smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce, který činil 10 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala úvěr řádně a včas splácet ve splátkách ve výši určené dle smlouvy, přičemž tato výše byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky s tím, že splátky byly splatné vždy do 20. dne kalendářního měsíce. Žalobkyně uvedla, že žalovaná načerpala celkem částku ve výši 12 044 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem částku 4 970,81 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila a žalovanou téhož dne vyzvala k úhradě celého úvěru. Jelikož žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 11 606,53 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 453,90 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 96,63 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč 2 Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz č. j. [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 3. 2023, č. j. [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalované řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně byl k jednání nařízenému na [datum] řádně předvolán, z účasti na jednání se však omluvil. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádala o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Žalované bylo přitom předvolání k jednání doručeno fikcí v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5 Účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanou úvěr do sjednaného úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč s tím, že roční úroková sazba činila 26,28 % a výše splátky činila 4 % z dlužné částky úvěru. Z listiny označené jako potvrzení o provedení bonity klienta je zřejmé, že žalovaná byla ke dni sepisu zaměstnána, její stav byl„ [anonymizováno]“, bydlela v [anonymizováno], počet dětí byl [anonymizováno], jakožto zdroj příjmu bylo uvedeno [anonymizována dvě slova] s příjmem ve výši [částka] a s příjmem partnera ve výši [částka]. Pokud se týká výdajů, v listině byly uvedeny pouze splátky jiným společnostem ve výši [částka]. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaná čerpala celkem částku 10 000 Kč (dne [datum] částku 7 210 Kč a dne [datum] částku 2 790 Kč). Žalobkyně dále k důkazu předložila listinu označenou jako posouzení úvěruschopnosti klienta a výzvu ke splacení celého úvěru ze dne [datum] 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu předložila pouze potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. V žádosti o úvěr sice byly uvedeny informace poskytnuté poskytovateli úvěru ze strany žalované, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalované či její výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalovaného a jejich konzistentnost dostatečně osvědčit. Současně není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala další tvrzený čistý příjem partnera žalované ve výši [částka]. Pokud se týká výdajů žalované tyto dle shora uvedené listiny obsahovaly pouze splátky jiným společnostem ve výši [částka]. Ostatní výdaje žalované, např. výdaje na bydlení, dopravu, běžné výdaje, existující závazky apod. nebyly vůbec ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovány. Současně údaje ve shora uvedené listině nebyly ze strany žalované ani potvrzeny jejím podpisem. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla lustrován v příslušných registrech či rejstřících, jak tvrdila. 8 Vzhledem k výše uvedenému nelze než dospět k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jež byl s účinností od 29. 5. 2022 novelizován zákonem č. 96/2022 Sb. a ust. § 588 o. z. absolutně neplatná. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo na místě právní vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Soud s