115 C 6/2023-63 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky 11 230 Kč a částky 1 896,19 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] která byla ze strany žalované podepsána dne 9. 10. 2019. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 11 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 10. 10. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,89 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách po 735 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019. Před uzavřením smlouvy byla přitom řádně prověřena schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny částky v celkové výši 21 315 Kč, když poslední splátka byla ze strany žalované zaplacena dne 14. 4. 2022. Před zesplatnění úvěru přitom vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 498 Kč a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 2 000 Kč. V důsledku prodlení žalované dále došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni 26. 7. 2022. V bodě 6.5 smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni ke dni podání žaloby dlužila následující částky a) dlužnou jistinu úvěru v celkové výši 8 732,02 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokutu dle bodu 6.1. v celkové výši 498 Kč s příslušenstvím, c) náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 2 000 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 9 467,02 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 28. 7. 2022 ve výši 1 896,19 Kč a e) úrok za poskytnutí úvěru, který žalobkyně požadovala ve výši 75,97 % ročně. 2 Zástupkyně žalobkyně a žalovaná se z jednání nařízeného na den [datum] řádně omluvily. Soud proto podle § 101 odst. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právní zástupkyně žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Mezi účastnicemi byl dne 9. 10. 2019 písemně sjednán Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit úroky ve výši 108,89 % ročně. Celková dlužná částka ve výši 35 280 Kč měla být ze strany žalované zaplacena formou 48měsíčních splátek po 735 Kč. Jakožto účet žalované byl ve smlouvě uveden účet č. [bankovní účet]. Společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu ze dne 8. 10. 2019 prohlásil [jméno] [příjmení], že souhlasí s tím, že úvěr bude vyplacen na jeho osobní bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž žalovaná současně prohlásila, že z tohoto bankovního účtu budou žalobkyni hrazeny splátky úvěru. Dokladem o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že dne 10. 10. 2019 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] odeslána částka 11 000 Kč. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne 9. 10. 2019 je zřejmé, že žalovaná v době sepisu této listiny pobírala invalidní důchod ve výši 5 892 Kč měsíčně, její výdaje (životní minimum) činily 3 410 Kč, náklady na bydlení (nájemné, inkaso) 1 000 Kč, přičemž ostatní výdaje vyplněny nebyly. Celkové výdaje žalované dle uvedené listiny tak činily 4 410 Kč, přičemž rezerva žalované byla stanovena na částku 500 Kč. Jakožto forma bydlení byla v listině zaškrtnuta kolonka„ jiné“. Volné zdroje žalované (příjmy – výdaje) současně byly vypočteny na částku 982 Kč. K tomu žalobkyně dále doložila kopii ústřižku poštovní složenky, ze které vyplývá výplata invalidního důchodu za období měsíce září roku 2019. Z karty klienta přitom vyplývá, že žalovaná naposledy žalobkyni uhradila částku 735 Kč dne 22. 8. 2022. 5 Žalobkyně dále k důkazu předložila úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpis záznamů z registru SOLUS, předsmluvní formulář, informace pro klienty, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek včetně přílohy, souhlas s kopírováním občanského průkazu, smlouvu mezi Českou spořitelnou a [jméno] [příjmení] ohledně zřízení účtu č. [bankovní účet], skóre klienta NRKI, Oznámení o schválení úvěru ze dne 11. 10. 2019, splátkový kalendář, žádost o úpravu splátkového kalendáře, oznámení o odkladu splátek ze dne 25. 3. 2020, upravený splátkový kalendář, kopii poštovní dodejky, výzvu k zaplacení ze dne 22. 6. 2022 a ze dne 25. 7. 2022 a Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 7. 2022. 6 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splác