12 C 255/2023-28 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou podanou k Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky v celkové výši 17 790 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastnice uzavřely distančním způsobem dne 4. 7. 2022 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 13 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Součástí smlouvy přitom byly mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně dále uvedla, že žalované byl bezhotovostním převodem na účet poskytnut dne 4. 7. 2022 úvěr ve výši 13 000 Kč a dále žalovaná si zvolila volitelné služby, a to službu„ [anonymizována dvě slova]“ za poplatek ve výši 110 Kč. Splatnost úvěru tedy nastala dne 3. 8. 2022. Žalovaná na úvěru ničeho neuhradila, přičemž žalovaná má ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni dluh ve výši 16 620 Kč skládající se z jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč, poplatku za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč. Žalobkyně dále v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami a sazebníkem požaduje dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu. 2 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na [datum] písemně omluvil. Žalované bylo předvolání k jednání doručeno vložením do domovní schránky dne [datum] v souladu s ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.), avšak k jednání se bez omluvy nedostavila, aniž by se k věci samé jakkoliv vyjádřila nebo požádala o odročení jednání. Soud proto podle § 101 odst. o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 3 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4 Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 7. 2022 distančním způsobem uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalované vrátit spolu se službou„ [anonymizována dvě slova]“ 110 Kč měsíčně a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 3. 8. 2022. Jakožto číslo účtu žalované bylo ve smlouvě uvedeno [bankovní účet]. Z přehledu bankovních transakcí je zřejmé, že na účet žalované č. [bankovní účet] dne 4. 7. 2022 byla vyplacena částka 13 000 Kč. Z nepodepsané listiny označené jako Identifikované příjmy vyplývá, že žalovaná má ověřený čistý měsíční příjem ve výši 22 578 Kč. Žalobkyně dále k důkazu předložila kopii občanského průkazu, souhlas se zpracováním osobních údajů, Sazebník, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizaci ověření totožnosti, Všeobecné obchodní podmínky a obecné principy posuzování. 5 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v daném případě nemá za prokázáno splnění povinnosti žalobkyně dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalované, když žalobkyně k důkazu předložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti vytvořený žalobkyní. Ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je přitom ze strany poskytovatele úvěru nezbytné zkoumat důkladně nejen příjmovou složku žadatele o úvěr, tj. existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání, výši průměrné mzdy apod., ale i složku výdajovou, tj. náklady na bydlení, dopravu, běžné výdaje, závazky či dokonce případné exekuční či insolvenční řízení žadatele. Poskytovatel úvěru má tedy na základě zhodnocení příjmů a výdajů žadatele povinnost s odbornou péčí posoudit, zda žadatel (dlužník) nebude mít zjevný problém úvěr splácet, přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si nechá od dlužníka doložit. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti byly sice uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalované, nebyly však provedeny žádné kroky směrem k prověření správnosti a pravdivosti takových údajů. Žalobkyně sice zjišťovala příjmy žalované, avšak tyto dle názoru soudu dostatečně neprověřila, když žalobkyně k důkazu nepředložila pracovní smlouvu žalované či její výplatní pásky, ze kterých by se dala výše příjmů žalované osvědčit. Nadto žalobkyně dostatečně neprověřovala ani výdaje žalované, které jsou nadto nepřiměřeně nízké, kdy soud současně poukazuje na skutečnost, že žalovaná má dle listiny o prověření úvěruschopnosti další závazky ve výši 1 300 Kč měsíčně. Dle údajů uvedených ve výpisu měsíční výdaje žalované činí celkem 5 800 Kč, kdy konkrétní výdaje, tj. náklady na bydlení, náklady na dopravu, běžné výdaje apod. nebyly vůbec ze strany žalobkyně zjišťovány. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by žalovanou jakkoliv lustrovala v příslušných registrech či rejstřících. Soud konečně konstatuje, že ze zmiňovaného výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované je zřejmé, že se jedná o listinu vytvořenou žalobkyní, kdy nadto správnost údajů uvedených v této listině nebyla ze strany žalované jejím podpisem ani potvrzena. 7 V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru je pouze relativní, jak naznačuje ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do 28. 5. 2022, nebo se jedná o neplatnost absolutní. Soud má za to, že uvedené ustanovení nechrání pouze spotřebitele, na jehož ochranu je citované ustanovení určeno, ale zprostředkovaně i další subjekty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo