12 C 60/2023-27 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1 Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 32 633,62 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen [příjmení]). Dále uvedla, že [příjmení] uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru Expres půjčka [číslo] na základě které se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 72měsíčních splátkách ve výši 766,30 Kč, a to počínaje dnem [datum], přičemž úrok byl sjednán sazbou ve výši 22,70 %. Úvěr byl žalovanému následně poskytnut, a to bezhotovostním převodem na účet dne [datum]. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně řádně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně čas. Z tohoto důvodu [příjmení] dopisem ze dne [datum] prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná částka se přitom skládá z jistiny ve výši 29 933,62 Kč, smluvního úroku ve výši 2 907,22 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 838,62 Kč a dále smluvního a zákonného úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. 2 Ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který však byl zrušen usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 7. 2. 2023, [číslo jednací], neboť se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou. 3 Zástupce žalobkyně se z jednání nařízeného na den [datum] písemně omluvil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, aniž by požádal o odročení jednání nebo se k věci samé jakkoliv vyjádřila. Předvolání k jednání bylo přitom žalované doručeno fikcí na adrese jejího evidovaného trvalého bydliště v souladu s ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o. s. ř.). Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobkyně. 4 Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalované legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Ve Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, byly postoupeny pohledávky specifikované v Příloze [číslo] vzniklé ze smluv o úvěru nebo ze Smluv o bankovních produktech a službách na žalobkyni. Žalobkyně současně prokázala, že oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo také odesláno na poslední známou adresu žalovaného. Aktivní legitimace je tedy dána. 5 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6 Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] písemně uzavřena Smlouva o úvěru Expres půjčka, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 22,70 % ročně v 72 měsíčních splátkách ve výši 766,30 Kč. Dopisem ze dne [datum] oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že úvěr se stal splatným ke dni [datum]. Žalobkyně konečně k důkazu předložila výpisy z úvěrového účtu. 7 Právní vztah mezi účastníky se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen o. z.). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8 Dále se na daný právní vztah vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni [datum] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9 V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] v písemně formě Smlouvu o úvěru Expres půjčka, kdy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla k závěru, že tato je v daném případě dána. Na základě uvedené smlouvy byly přitom žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že sjednaný úrok činil 22,70 % ročně, přičemž celková dlužná částka měla být zaplacena formou 72měsíčních splátek po 766,30 Kč. Žalovaný porušil své povinnosti z uvedené smlouvy tím, že sjednané splátky nehradil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v souladu se smlouvou a zbytek dluhu ke dni [datum] zesplatnila. 10 Právním zhodnocením skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 32 663,62 Kč představující jistinu úvěru a smluvní poplatky ve výši 2 7000 Kč spolu s příslušenstvím. 11 Žalovaná splatný závazek řádně a včas neuhradila, a je tedy ve smyslu ust. § 1968 věty prvé o. z. v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z. je žalobkyně v takovém případě oprávněna požadovat úhradu úroku z prodlení, a to ve výši dohodnuté účastníky smlouvy, popřípadě stanovené vládním nařízením, jestliže k uzavření dohody o výši úroků nedošlo. V daném případě nebyla výše úroků smluvena. Žalobkyni proto přísluší úrok z prodlení ve výši stanovené v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12 S ohledem na výše uvedené proto soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. 13 Ve věci úspěšný účastník má dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Právo na náhradu nákladů má však žalobce dle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. v řízení o splnění povinnosti proti žalovanému jen tehdy, jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. V daném případě žalobkyně doložila vyhotovení výzvy k plnění a současně prokázala, že tuto upomínku také žalovanému skutečně zaslala. 14 Náklady řízení sestávají z náhrady nákladů právního zastoupení stanovené podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen advokátní