13 C 29/2023-28 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 16 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 1. 7. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené distančním způsobem mezi účastníky řízení dne 12. 5. 2021 poskytla žalovanému bankovním převodem na č. ú. [bankovní účet] finanční prostředky v celkové výši 8 300 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vracet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 300 Kč. Identita žalovaného byla ověřena z občanského průkazu a prostřednictvím čísla účtu uvedeného ve výplatní pásce žalovaného, které je shodné s číslem účtu uvedeného ve smlouvě. Konkrétně měla být žalovanému poskytnuta dne [datum] částka ve výši 5 000 Kč, dne 10. 11. 2021 částka ve výši 1 000 Kč, dne 11. 11. 2021 částka ve výši 150 Kč, dne 10. 12. 2021 částka ve výši 950 Kč a dne 14. 1. 2022 a částka ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 20 % měsíčně a ode dne zesplatnění ve výši 8 % ročně v celkové výši 14 260 Kč, poplatkem za čerpání úvěru ve výši 1 660 Kč a náhradou účelně vynaložených nákladů. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem toliko částku 7 706 Kč, a to dne 30. 9. 2021 částku ve výši 1 200 Kč, dne 13. 10. 2021 částku ve výši 960 Kč, dne 8. 12. 2021 částku ve výši 940 Kč, dne 10. 1. 2022 částku ve výši 1 218 Kč, dne 8. 2. 2022 částku ve výši 1 768 Kč a dne 9. 3. 2022 částku ve výši 1 620 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Na základě provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] že je zle uvedena žalobkyně jako úvěrující na jedné straně a žalovaný jako klient na straně druhé. Žalovaný je identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, adresou elektronické pošty, číslem bankovního účtu, číslem občanského průkazu a číslem mobilního telefonu. Smlouva je datována dnem 12. 5. 2021, přičemž shodného dne měla být také žalovaným elektronicky podepsána. Smlouvou byl stanoven úvěrový limit na částku 50 000 Kč a výše RPSN 519 %. Žalobkyně k důkazu předložila občanský průkazu žalovaného [číslo]. K podkladům posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila print screeny obrazovky zachycující výplatní pásky osoby jménem [celé jméno žalovaného] za měsíce březen a duben 2021. Z těchto je zřejmé, že uvedené osobě byla vyplacena za měsíc březen 2021 mzda ve výši 33 997 Kč a za měsíc duben 2021 mzda ve výši 26 546 Kč. Z výpisů k revolvingovému úvěru je zřejmé, že žalobkyně vyhotovila za každý měsíc výpis revolvingovému účtu, v němž zachytila pohyby na účtu. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). 6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 9. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že písemná forma právního jednání ve smyslu § 561 o. z. je zachována (tedy i jeho platnost, jež je u písemné formy právního jednání podmíněna podpisem jednajícího), jestliže prostředek, jehož bylo při právním jednání použito, umožňuje zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu. 10. Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud z hlediska skutkového k závěru, že nelze mít za prokázané tvrzení žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným. Jakkoliv soud plně reflektuje právem aprobovanou možnost uzavírat smlouvy distančním způsobem, zde prostřednictvím internetu, nezbavuje tento způsob kontraktace žalobkyni povinnosti přesvědčivě prokázat, že došlo právě ze strany žalovaného k akceptaci smlouvy o konkrétním, žalobou tvrzeném, obsahu. Takový skutkový závěr však na základě žalobkyní předložených důkazů nebylo v daném případě možno učinit. Shora konstatované listiny dle soudu nikterak neprokazují, že to byl právě žalovaný, kdo projevil zájem o uzavření smlouvy, poskytl žalobkyni údaje a akceptoval ve smlouvě zakotvené podmínky úvěru. 11. I kdyby však měl soud uzavření smlouvy za doložené, nebylo by možno na základě provedených důkazů přisvědčit žalobkyni, že dostála zákonné povinnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. 12. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení reálné, je výchozích zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. 15. Žalobkyně v daném případě předložila ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného jen výplatní pásky za dva měsíce předcházející sepisu smlouvy. Že by se žalobkyně skutečně reálně zabývala tím, jaké jsou výdaje žalovaného, co je konkrétně tvoří, jaké jsou náklady na bydlení, na inkaso, na stravu apod., že by solventnost či nesolventnost fakticky ověřovala z dostupných databází či registru žalobkyně, v podstatě, že by se otázkou úvěruschopnosti žalovaného vůbec zabývala, nikterak neprokázala. Žalobkyně tak dle předložených důkazů rozhodně řádně a smysluplně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala a ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ nepostupovala. Uzavřenou smlouvu o úvěru je proto nutno považovat za neplatně uzavřenou. 16. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, k jakým tvrzených skutečnostem jsou povinni označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu § 118a odst. 3 o. s. ř. skýtá, nehodlá využít.