5 C 130/2023-23 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit jí částku, jak je rozvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, s následujícím odůvodněním: Původní věřitel převedl pohledávku za žalovanou na žalobkyni na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Před uzavřením smlouvy byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalované. [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), a žalovaná vstoupily do právního vztahu na podkladě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 7. 2022, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Následně žalovaná využila svého práva na navýšení úvěrového rámce a načerpala úvěr v souhrnné výši 25 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut dne 1. 7. 2022 na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] a měl být uhrazen spolu s úrokem ve výši 5 294 Kč nejpozději do 31. 7. 2022, ale do určené doby ani později nic neuhradila. Žalovaná zanechala bez odezvy zaslané výzvy k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti: 4. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne 1. 7. 2022 (dále jen„ 1. smlouva“), podle níž se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 6 000 Kč na její účet č. [bankovní účet] (dále jen„ účet žalované“) a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 1 380 Kč uhradí do 31. 7. 2022. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy zadáním unikátního kódu, jenž jí byl zaslán na její telefonní číslo. Mezi týmiž osobami byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ze dne 7. 7. 2022 (dále jen„ 2. smlouva“), podle níž se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 25 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 5 294 Kč uhradí do 31. 7. 2022. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy zadáním unikátního kódu, jenž jí byl zaslán na její telefonní číslo. Žádná ze smluv neobsahovala prohlášení, že by předání úvěru či jeho části mělo proběhnout v hotovostním režimu. 5. Podle výpisu z účtu č. [bankovní účet] byla na účet dne 31. 5. 2022 zaevidována platba ve výši 1 Kč z účtu žalované a na účet žalované byla zaslána dne 31. 5. 2022 částka 4 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a s poznámkou„ [anonymizována dvě slova] [webová adresa] [anonymizováno] [číslo]“. Podle výpisu z účtu zřízeného u [právnická osoba] byla dne 7. 7. 2022 na účet žalované zaslána částka ve výši 19 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] a bez poznámky. 6. Žalobkyně nenabídla žádné důkazy ke svému tvrzení, že dne 1. 7. 2022 byla na účet žalované podle 1. smlouvy poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Částka 4 000 Kč, jež byla zaslána na účet žalované, byla poskytnuta před uzavřením 1. a 2. smlouvy a transakční poznámka neodpovídala označení ani jedné ze smluv. Ačkoli žalobkyně učinila důkazní návrh, aby byl učiněn dotaz na banku, zda na účet č. [bankovní účet] byla provedena platba ve výši 25 000 Kč, jenž však byl navázaný na podmínku, že nárok na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru nebude mít soud za prokázaný, soud dotaz neprovedl, protože k podmíněným procesním úkonům se nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, k níž byl doložen seznam postoupených pohledávek, byla pohledávka původního věřitele za žalovanou převedena na žalobkyni. 8. Upomínkou ze dne 11. 8. 2022 byla žalovaná vyzvána původním věřitelem k úhradě dluhu vzniklého ze smluvního vztahu. 9. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2023 zástupce žalobkyně informoval žalovanou, že pohledávka původního věřitele za její osobou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 7. 2022 byla postoupena na žalobkyni, a upozornil jí, že pokud dluh nebude uhrazen v určené lhůtě, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. K této výzvě bylo doloženo oznámení o postoupení pohledávky ze stejného data, prostřednictvím něhož původní věřitel vyrozuměl žalovanou o převedení pohledávky za její osobou na žalobkyni. Zásilka byla předána k přepravě dne 16. 1. 2023 na adresu [adresa žalované], jak se podávalo z podacího lístku. 10. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: 11. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena 1. smlouva a 2. smlouva, na jejichž podkladě se původní věřitel zavázal, že žalované poskytne úvěr ve výši 25 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala, že jej spolu s úrokem ve výši 5 294 Kč uhradí do 31. 7. 2022. Žalované byl bezhotovostním převodem poskytnut úvěr pouze ve výši 19 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 byla pohledávka za žalovanou převedena z původního věřitele na žalobkyni. Žalované bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2023 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 1. 2023. Žalovaná ani zčásti neplnila. 12. Podle § 2398 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Po aplikaci právní kvalifikace na zjištěný skutkový stav se soud nejprve z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) zabýval tím, zda žalobkyně, respektive původní věřitel, před uzavřením smlouvy splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované jako dlužníka, neboť smlouva byla se žalovanou uzavřena jako se spotřebitelem, jak to ostatně potvrdila žalobkyně v žalobě (§ 2 odst. 1 ZSÚ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se snaží získat nejen od dlužníka, ale také pokud je to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), kde součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje o schopnosti dlužníka úvěr splácet, když tyto údaje tvrdí samotný dlužník, ale sám si také musí tyto údaje prověřit, či si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitelů jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, zejména, co se týče poskytování úvěrů nebankovními společnostmi, když následné nesplácení úvěrů má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitele včetně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných sociálních vztahů, přechodu do šedé ekonomiky apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nelze také při výkladu a aplikaci ZSÚ pomíjet jeho účel a smysl, ale je nutno vždy nalézt i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je také ochrana spotřebitele, která je vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Soud nemůže tedy vycházet pouze z toho, že žalovaná projevila vůli takovouto smlouvu uzavřít, a pokud jí podmínky nevyhovovaly, nemusela ji uzavírat, nelze ale tolerovat systematické porušování a obcházení zákona ze strany věřitelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Soud tak má za to, že k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnos