6 C 317/2023-24 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 25.8.2023 domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 11.4.2022 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12.11.2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 8.3.2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8.3.2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se do prodlení. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 0 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 20 000 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku 0 Kč nejpozději splatných dne 10.4.2022, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaná vyplnila registrační formulář, kde napsala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté byla žalovaná obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaná potvrdila, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetla. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaná doplnila zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měla vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaná byla povinna se seznámit s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z této Smlouvy. Shora uvedenými kroky uzavřela žalovaná s původním věřitelem Smlouvu o úvěru. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 8.3.2019 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [číslo] Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne vrácen. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla původním věřitelem dlužná částka převedena. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a toto bezdůvodné obohacení musí žalobkyni vydat. 2. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 3. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] pod [číslo] soud zjistil, že dne 15.8.2019 byla na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] vyplacena částka 12 500 Kč. 4. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] pod [číslo] soud zjistil, že dne 8.3.2019 byla na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] vyplacena částka 20 000 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne 8.3.2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako klientem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Způsob poskytnutí úvěru není uveden. 6. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 14.12.2023 soud zjistil, že žalovaná v období od 1.3.2019 do 31.3.2019 nebyla a v současnosti není majitelem běžného účtu [číslo]. 7. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud z předložených listin (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.11.2021 a seznamu postoupených pohledávek obsahujícího číslo smlouvy [číslo]) ve spojení s doručením žaloby žalované (dne 2.1.2024), čímž bylo žalované jako dlužnici oznámeno postoupení pohledávky, za prokázánu (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 27.6.2007, sp.zn. 33 Odo 657/2005). K předloženému oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18.5.2022 soud konstatuje, že obsahem dopisu je vyrozumění o jiné než žalobou vymáhané pohledávce, a sice plynoucí ze smlouvy [číslo] ve výši 1066 Kč. Obdobně výzva k úhradě před podáním žaloby sepsaná zástupcem žalobkyně dne 18.5.2022 se odkazuje na smlouvu [číslo] uzavřenou dne 8.3.2019, nikoliv tedy na žalovanou pohledávku plynoucí dle žalobních tvrzení ze smlouvy [číslo] uzavřené dne 8.3.2019. 8. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V poměrech souzené věci nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud neměl k dispozici jakékoliv listiny, jež by osvědčovaly, že byla majetková situace žalované zkoumána, kdy zcela absentují příslušná tvrzení i podklady k hodnocení příjmové i výdajové stránky žalované. 11. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí. 12. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 8.3.2019. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insol