6 C 329/2023-25 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10.10.2023 domáhala zaplacení částky v celkové výši 28 601,29 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 15.6.2023 mezi společností [právnická osoba], [IČO], (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Tvrdila, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 16.9.2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16.9.2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 18 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 11 408,66 Kč, který byl splatný dne 16.9.2022. Doplnila, že původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, kdy tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 18 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 16.9.2022. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 16.9.2021 na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem, který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr. Dále doplnila, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a že nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo], avšak žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. Uvedla dále, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Závěrem uvedla, že celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 807,37 Kč činí celkem 28 601,29 Kč nejpozději splatných dne 16.9.2022. 2. Strana žaloby se z jednání konaného dne 7.2.2024 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran. 3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 4. Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (zejména oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23.8.2023 vč. potvrzení o odeslání dne 23.8.2023) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou. 5. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] vystaveného [právnická osoba] soud zjistil, že banka tímto potvrzuje, že dne 16.9.2021 byla na účtu číslo [bankovní účet] zúčtována odchozí platba ve výši 18 000 Kč, a to na protiúčet č. [bankovní účet] a pod [variabilní symbol]. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo S0002 [číslo] ze dne 16.9.2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO], jako úvěrujícím, a žalovaným, jako klientem. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč, a to na bankovní účet č. [bankovní účet]. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 23.8.2023 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 24 887,63 Kč do tří dnů. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána dne 23.8.2023. 8. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 5.1.2024 soud zjistil, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl v září 2021 žalovaný, a že na tento účet byla dne 16.9.2021 připsána platba v částce 18 000 Kč pod [variabilní symbol], a sice z účtu č. [bankovní účet]. 9. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. 10. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V poměrech souzené věci nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud neměl k dispozici jakékoliv listiny, jež by osvědčovaly, že byla majetková situace žalovaného řádně prověřována. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí. 13. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 16.9.2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěrus