106 C 22/2025-75 — Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30.9.2025 domáhala zaplacení částky 103 663 Kč a 18 449,34 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelkou, a žalovanou, jako klientkou, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 11.7.2023. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 95 000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 11.7.2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 353 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitelky) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Uvedla, že žalované oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na dodejku. Tvrdila dále, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovanou, doporučil úvěr ke schválení. Uvedla, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 6 353 Kč ze dne 21.8.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 20.9.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 23.10.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 14.11.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 18.12.2023, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 19.1.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 16.2.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 22.3.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 19.4.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 21.5.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 24.6.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 22.7.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 21.8.2024, částka ve výši 6 353 Kč ze dne 19.9.2024, částka ve výši 5 000 Kč ze dne 13.12.2024, částka ve výši 7 706 Kč ze dne 18.12.2024 a částka ve výši 6 353 Kč ze dne 18.12.2024. Doplnila, že před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 15, 18, 19, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále uvedla, že v důsledku prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 15, 16, 18, 19, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x 200 Kč. Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Uvedla, že v důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 18 splatné dne 22.1.2025. K datu 30.3.2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4.smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 101 366 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5.smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 1.4.2025, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2.smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Závěrem uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 101 366 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 85 327,65 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 16 038,35 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím. c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 800 Kč s příslušenstvím. d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 101 366 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 1.4.2025 do zaplacení. Žalobkyně pak touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 18 449,34 Kč. e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 85 327,65 Kč ode dne 1.4.2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 76,04 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 23.4.2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.00 % p.a. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy.2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 7.12.2025 v němž uvedla, že s předmětnou žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí v celém rozsahu. Argumentuje tím, že žalobkyně nepostupovala v souladu se zákonem, když žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., k čemuž dále odkázala na judikát Nejvyššího správního soudu k výkladu pojmu odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.). Uvedla, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli. Žalovaná dále tvrdí, že i při užití skórin