Okresní soud v Jablonci nad Nisou 10 C 128/2026-22 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou dne 27. 2. 2026 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 46 158,11 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 19. 5. 2025 prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz distančním způsobem uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 21.000 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovanému byla dne 19. 5. 2025 na účet č. , č. účtu, vyplacena částka 21.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úroky a sjednanými poplatky v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 18. 6. 2025. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů a předpis denních splátek, se kterými byl žalovaný před uzavřením smlouvy seznámen a vyslovil s nimi souhlas. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách žalobkyně, kde uvedl své osobní a ekonomické údaje. Žalobkyně následně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když ověřovala údaje o jeho příjmech, výdajích a rodinných poměrech, nahlédla do registrů BRKI a NRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů a dalších evidencí. Dle tvrzení žalobkyně bylo posouzení provedeno v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nebyly zjištěny okolnosti bránící poskytnutí úvěru. Ověřený čistý měsíční příjem žalovaného činil 25.000 Kč. Totožnost žalovaného byla dále ověřena prostřednictvím služby Kontomatik a přihlášením do klientského profilu s dvoufaktorovým ověřením. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu žalovaného, který nejprve odsouhlasil formulář standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru (SECCI) a následně návrh smlouvy potvrdil kliknutím na volbu „Podepisuji“. Smlouva i formulář SECCI byly následně zaslány na e-mailovou adresu žalovaného. Žalovaný si současně zvolil doplňkové služby „, Anonymizováno, “ za poplatek 109,85 Kč a „, Anonymizováno, “ za poplatek 165 Kč. Podle smlouvy se zavázal uhradit rovněž poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky a smluvní úrok ve výši 0,933 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný řádně a včas nesplácel sjednané denní splátky, a proto žalobkyně smlouvu dne 17. 9. 2025 vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem, přičemž od 18. 9. 2025 se stal splatným celý dluh. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně vůči žalovanému dluh v celkové výši 45.204,35 Kč, sestávající z jistiny 21.000 Kč, poplatku za vyplacení tranše ve výši 417,90 Kč, smluvního úroku ve výši 23.511,60 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,85 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 953,76 Kč, odpovídající 0,1 % denně ze zůstatku jistiny za prvních 90 dnů prodlení, tedy za období od 19. 6. 2025 do 17. 9. 2025.2. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že trvá na žalobě.3. Žalovaný se nedostavil, žaloba a předvolání mu byly doručeny fikcí na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 5. 2025 uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „flexi půjčka“ č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 21 000 Kč, s koncem doby platnosti kreditního rámce 24. 2. 2030, s RPSN ve výši 1 511,96 % a denním úrokem ve výši 0,933 %. Z výpisu z posouzení úvěruschopnosti je zřejmé, že domácnost žalovaného zahrnuje 2 osoby, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 12 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje činí 3 000 Kč, ověřený příjem činí 30 327 Kč s tím, že výše čistého příjmu uvedeného žadatelem činí 48 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 24 444,50 Kč a disponibilní příjem činí 5 882,50 Kč.5. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.6. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo k uzavření smlouvy o úvěru, přičemž dle tvrzení žalobkyně byla před uzavřením smluv posuzována i úvěruschopnost žalovaného, kdy bylo vycházeno z tvrzení žalovaného. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel zápůjčky provést vlastní šetření či ověření tvrzení budoucího dlužníka jen tehdy, je-li to nezbytné. Žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, provedla šetření v registrech bankovních i nebankovních společností, v insolvenčním rejstříku, v databázi SOLUS, porovnala příjmy žalovaného s životním minimem a normativními náklady na bydlení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ničeho nenamítal. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný.8. Soud však přezkoumal celou smlouvu a sjednaný denní úrok ve výši 0,933 %, což představuje 340,5 % ročně, a RPSN ve výši 1 511,96 %, přičemž tato ujednání posoudil jako odporující dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z. Soud tak má uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou, tedy neplatná jsou i veškerá ujednání o různých poplatcích, úrocích a smluvních pokutách.9. Soud má však za to, že úvěrový rámec a zejména finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty a ten je v plné výši nevrátil. Na jeho straně tak došlo k bezdůvodnému obohacení a soud dle § 2991 o. z. uložil žalovanému bezdůvodné obohacení vydat, tedy zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu ve výši 21 000 Kč spolu se zákonným 11,5 % úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. Počátek prodlení soud počítá od vyhlášení rozsudku dne 23. 7. 2026.10. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.11. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalovaný právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, neboť měl ve věci převažující úspěch. Žádné náklady však nevyčíslil a dle obsahu spisu mu ani žádné nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.