1 Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne , datum, domáhala proti žalovanému zaplacení částky v celkové výši 16 980 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako úvěrující uzavřel s žalovaným jako úvěrovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které , Anonymizováno, poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s příslušnými úroky a poplatky. Nedílnou součástí Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách , Anonymizováno, www., Anonymizováno, .cz . Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Výstupem registrace je profil klienta (karta klienta). Na základě úspěšné registrace byl žalovaný v informačním systému založena klientská sekce přístupná žalovanému na shora uvedených internetových stránkách LeaderFin a sděleny přístupové údaje do systému , Anonymizováno, . Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal , Anonymizováno, o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve Smlouvě o úvěru a tuto žádost a současně znění Smlouvy o úvěru potvrdil pomocí elektronického kódu zaslaného žalovanému , Anonymizováno, pomocí SMS. Uvedla, že , Anonymizováno, následně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. a čl. 4.2.1. VOP výpisem/výpisy z účtu (popř. výpisem z účtu/analýzou účtu obstaraným prostřednictvím služby Kontomatik), případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. , Anonymizováno, žádost žalovaného o úvěr schválil. Poskytnutím úvěru na základě žádosti žalovaného byla Smlouva o úvěru uzavřena (čl. 4.2.3. VOP). Podle čl. II.1. Smlouvy o úvěru společnost LeaderFin jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovanou poskytnutí úvěru v částce 12 000 Kč. Podle čl. III.1. ve spojení s čl. II.1. Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do , datum, společně se sjednanými úroky (dále jen „úrok“) a poplatkem za úvěr (dále jen „poplatek“). Společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému úvěr dne , datum, (datum odepsání úvěru z účtu , Anonymizováno, ) převodem na účet č. , č. účtu, na základě původní smlouvy o úvěru uvedené výše. Žalovaný porušil svůj závazek zaplatit , Anonymizováno, poskytnutý úvěr společně s úrokem a poplatkem do data splatnosti a dostal se tak do prodlení dne , datum, . Dle čl. VI. Smlouvy (Náklady v případech opožděných plateb) vznikl LeaderFin nárok na: a) zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od data prodlení do zaplacení (čl. VI.1.1. Smlouvy), b) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny úvěru od data prodlení do zaplacení (čl. VI.1.2.1. Smlouvy s přihlédnutím k omezení podle § 122 odst. 3 ZoSÚ. c) úroku a poplatku sjednaného bez slevy, pokud byla sjednána sleva na Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne , datum, postoupila společnost , Anonymizováno, veškeré své pohledávky ze Smlouvy o úvěru za žalovanou na společnost , právnická osoba, Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, veškeré své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný do data podání žaloby neuhradil na dlužnou pohledávku ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, úroku ve výši 180 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 640 Kč 0,1 % denně z částky jistiny úvěru od , datum, do , datum, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,00 % p.a. z částky 12 000 Kč ode dne , datum, do zaplacení. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud, pokud dospěje k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy o úvěru nebo že Smlouva o úvěru není platnou, posoudil žalovaný nárok podle § 2991a násl. obč. zák. o bezdůvodném obohacení.2 Žalovaný zůstala po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:3 Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze dne , datum, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek a ve spojení s doručením žaloby žalovanému) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.Anonymizovaný odstavec5 Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku plyne odeslání zásilky dne , datum, .6 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem. V záhlaví smlouvy je uvedeno číslo účtu žalované , č. účtu, . Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč s datem poskytnutí dne , datum, a datem splatnosti dne , datum, .7 Z pracovních pomůcek soudu – tj. ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo zjištěno, že v předmětném období byl majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný.8 Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla poukázána platba ve výši 12 000 Kč s VS , var. symbol, .9 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.10 Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12 V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko profil klienta (kartu klienta), aniž by zde uvedené údaje, týkající se majetkových poměrů žalovaného, byly náležitě doloženy příslušnými listinami. Žalovaný v kartě klienta uvedl, že čistý měsíční příjem jeho jednočlenné domácnosti činí , částka, . Původ zbývající výše příjmu zůstal neobjasněn a jeví se jako problematický, kdy i z výpisů z bankovního účtu žalované za dva měsíce (únor , Anonymizováno, a duben , Anonymizováno, ) plyne přebírání dalších půjček či úvěrů a zanedbatelný či záporný konečný zůstatek na účtu. Rovněž žalovaným tvrzené výdaje soud za ověřené z předložených dokumentů nemá. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že majetková situace žalovaného v porovnání s dalšími dostupnými údaji měla žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného.13 S ohledem na vše shora uvedené nelze než uzavřít, že z předložených dokumentů žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022. Z uvedené právní úpravy plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.14 Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).15 Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 12 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný je ve smyslu § 2 991 o.z. povinen toto bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč žalobkyni vydat.16 Podle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že je-li shledána neplatnost smlouvy pro rozpor s § 86 odst. 1 shora citovaného zákona, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. označuje judikatura (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Co 3675/2021) za speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru a v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V poměrech souzené věci pak tedy nelze mít za to, že již nastalo prodlení žalované (spotřebitelky) jako dlužníka a žalobkyni proto nelze přiznat uplatněný nárok na úroky z prodlení.17 Soud tedy zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, kdy lhůta k tomuto plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v obecné délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům v řízení ničeho netvrdil ani neprokazoval. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.18 Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v poměru úspěchu účastníků ve věci za splnění podmínky stanovené § 142a odst. 1 o.s.ř.19 Předmětem řízení byla částka 16 980 Kč spolu s příslušenstvím. Za předmět řízení je třeba považovat nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství. Předmětem řízení tak byla celkem částka 18 432 Kč vyčíslená ke dni rozhodování soudu. Žalobkyni bylo přiznáno celkem 12 000 Kč. Žalobkyně měla úspěch z 65 % a žalovaný ze 35 %, žalobkyně má proto nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 30 % (65 % – 35 %).20 Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť žaloba má podobu vžitého vzoru a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.21 Pokud se jedná o výši žalobkyni přiznaných nákladů řízení, soud přiznal žalobkyni právo na účelně vynaložené náklady spočívající v odměně za právní zastupování ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby á úkon 400 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif, a.t.), a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, sepis předžalobní upomínky, dále v paušální náhradě hotových výdajů po 100 Kč za tytéž tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, k tomu 21% DPH z odměny a náhrad (tj. z částky 1 500 Kč), tedy 315 Kč, tj. celkem 2 615 Kč. Poměrné výši 30 % odpovídá částka 784,50 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).