120 C 8/2026-58 – Okresní soud v Jablonci nad Nisou

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 5. 2026 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že prostřednictvím prostředků elektronické komunikace uzavřela s žalovaným dne 14. 3. 2026 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 28 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 000 Kč od 14. 4. 2026 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 784 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč sestávajících ze tří poplatků po 500 Kč za upomínání žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celé řízení zcela pasivní. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný se k jednání nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno, a žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by požádala o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žalovaný takovou skutečnost netvrdil, přičemž důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:4. Žalobkyně se s žalovaným dne 14. 3. 2026 dohodla na tom, že mu umožní čerpat peněžní prostředky až do výše 28 000 Kč s tím, že žalovaný získané prostředky žalobkyni vrátí splátkami vy výši alespoň 5 % z dlužné jistiny spolu s úrokem ve výši 480 % ročně (smlouva o úvěru č. , hodnota, , kopie občanského průkazu). Žalobkyně poukázala na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 15. 3. 2026 částku 28 000 Kč (potvrzení o provedení transakce, výpis z elektronického sytému ohledně vlastnictví bankovního účtu). Žalovaný měl u žalobkyně ke dni 13. 3. 2026 deset sjednaných závazků ze smluv o úvěru s celkovou výší dluhu 171 535 Kč (interní historie závazků klienta).5. Jelikož v řízení vyvstala potřeba zjistit majitele účtu, na který žalobkyně poukázala částku 28 000 Kč, soud podle § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl důkaz sdělením , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2026, z něhož jistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.6. Z listin označených jako žádost o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , aktuální informace o klientovi k půjčce č. , hodnota, a úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění, neboť ačkoli listiny zachycují údaje o majetkové situace k posouzení úvěruschopnosti, není z nich zřejmé, kdy a kým byly vyhotoveny a především, zda údaje týkající se majetkových poměrů v nich obsažené pocházejí od žalovaného. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (viz dále) soud neučinil z dalších provedených důkazů (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sken obrazovky programu zachycujícího historii půjčky č. , hodnota, ) jakákoli pro věc významná zjištění. Z listiny označených jako placené upomínky datované dny 18. 4. 2026, 23. 4. 2026 a 3. 5. 2026 soud neučinil jakákoli pro věc významná zjištění, jelikož žalobkyně nepředložila jakýkoli důkaz dokládající jejich odeslání žalovaného.7. Jelikož soud ani po provedeném doplnění nedospěl k závěru, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, zamýšlel poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. na jednání soudu, absencí na jednání se žalobkyně o dobrodiní poučení připravila.8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) a dále pak zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 10. 2025, podle data uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“).10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje povinnost věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, čímž má být zajištěn princip tzv. odpovědného úvěrování, kdy věřitel musí předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet. Pokud by výsledek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele byl negativní, není žádoucí spotřebitele zadlužovat. Primárním účelem citované právní úpravy je tedy ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, jinými slovy řečeno, ochrana spotřebitele i před sebou samotným a vlastním neúměrným zadlužováním. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Sekundárně je chráněn jednak věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek, jednak další věřitelé, jejichž pohledávky za dlužníkem by mohly být negativně ovlivněny další zadlužováním dlužníka. Konečně je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).15. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení vykládat v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto