121 C 25/2020-88 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalované prověřila její úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalované v registru [příjmení] a NRKI. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 62,87 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po [částka]. [příjmení] však pouze 6 splátek, celkem částku [částka]. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka], když bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, s níž je žalovaná v prodlení 30 dnů. Tato pokuta je pak účtována za prodlení žalované s 11. splátkou. Protože se žalovaná ocitla v prodlení 60 dní se splátkou či její částí, a to konkrétně 11. splátkou splatnou dne [datum], byl úvěr ke dni [datum] na základě smluvních ujednání zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaná v den následující po zesplatnění úvěru neuhradila celou novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od [datum] do jejího zaplacení. Žalobkyně však požaduje smluvní pokutu poníženou, a to pouze na 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru spolu s dlužným úrokem přirostlým ke dni zesplatnění ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši [částka], úroku ve výši 49,78 % z částky [částka] (maximálně však ve výši [částka]) a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Ve věci se konalo jednání dne [datum]. Žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru, smluvních ujednání, splátkového kalendáře ke smlouvě, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a prohlášení o splnění informační povinnosti bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], jež se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 62,87 % ročně v 36 měsíčních splátkách po [částka], splatných 25. dne v každém kalendářním měsíci, přičemž počet měsíčních splátek byl posléze dodatkem ke smlouvě o úvěru a o odkladu splátek a upraveným splátkovým kalendářem navýšen na 38 a posléze jednorázovým odložením splátek z důvodu ztráty zaměstnání žalované na 41, což bylo prokázáno žádostí žalované a vyhovujícím dopisem ze dne [datum]. Z otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu žalobkyně a ze zprávy banky vyplývá, že úvěr byl žalované vyplacen dne [datum]. Z hodnocení klienta, výpisu z nebankovního registru klientských informací, výpisu z registru [příjmení], pracovní smlouvy, pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance, potvrzení zaměstnavatele, potvrzení o nastavení souhlasu s inkasem, výplatních lístků, mzdového výměru a výpisu z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou zjišťovala výši příjmu a výdaje žalované, přičemž příjmy i ověřovala. Výpisy z bankovního účtu, které jsou vedle dokladu SIPO, vyúčtování za telefonní služby a za elektřinu/plyn dle dokumentu hodnocení klienta kontaktními doklady, pak vykázaly debetní obrat ve výši [částka] a [částka], i když dokument ohledně hodnocení klienta uvádí výdaje ve výši [částka]. Dále žalobkyně ověřovala, zda žalovaná není vedena jako dlužník v registru [příjmení] a prověřovala schopnost žalované splácet úvěr i v nebankovním registru klientských informací. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % z výše každé dlužné splátky, se kterou se žalovaná takto ocitla v prodlení. Pakliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 60 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku [částka]. Z oznámení o možnosti zesplatnění pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatní, pokud nejdojde k zaplacení splátky [číslo] žalovaná byla žalobkyní současně vyzývána k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby dne [datum] upomínána o zaplacení žalované částky. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek a kopie občanského průkazu žalované soud žádné další relevantní skutečnosti nezjistil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § [číslo] odst. 1, odst. 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když soud neměl za dostatečně prokázané, že žalobkyně tuto povinnost splnila, neboť stran výdajů žalované se spokojila pouze s tvrzením žalované. 11. Žalobkyně na poučení soudu reagovala podáním ze dne [datum]. Stran ověřování výdajů žalované uvedla žalobkyně pouze to, že nemá objektivní možnost si výdaje žalované ověřit a že v tomto směru vychází z tvrzení žalované. 12. Lze uzavřít, že žalobkyně sice dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované stran jejích příjmů, nicméně stran výdajů žalované převážně vycházela toliko z normativních výdajů, které nemají s realitou běžného života nic společného, když je zřejmé, že situace každého žadatele o úvěr je zcela odlišná a musí být vždy individualizována. Za situace, kdy žalobkyni nic nebránilo ověřit reálné výdaje žalované, například dokladem SIPO, vyúčtováním za telefonní služby nebo za elektřinu/plyn, ale také výpisy z bankovního účtu, které žalobkyně navíc měla k dispozici, nelze než dospět k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované v dané době s odbornou péčí. Z provedeného dokazování vyplývá, že tvrzení žalované neodpovídá skutečnosti, neboť tvrzené měsíční výdaje ve výši [částka] jsou zcela v rozporu s reálnými výdaji žalované, které vyplývají z výpisů bankovního účtu, ve kterých měsíční výdaje žalované představují částku cca [částka] a [částka], tedy v podstatě dvojnásobek tvrzené částky. Žalobkyně nemůže v tomto směru vycházet pouze z tvrzení dlužníka bez skutečného ověřování, když navíc k takovému ověření měla žalobkyně částečně pod