209 C 32/2020-34 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částek [částka] jako nesplaceného spotřebitelského úvěru, [částka] jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, [částka] jako smluvních pokut a [částka] jako poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovanému na jeho žádost ze dne [datum] poskytla téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši [částka] splatný původně [datum], a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, když úvěr řádně nesplatil. Dle smlouvy mu byly zasílány upomínky a žalobkyni tak prokazatelně vznikly náklady na jejich odeslání. Tyto náklady jsou stanoveny paušální částkou ve výši [částka] resp. [částka]. Protože pohledávka byla předána k vymáhání inkasnímu středisku, byla žalovanému naúčtována dle smlouvy i náhrada nákladů na uvedené pověření ve výši [částka]. Protože žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy, žalobkyně po něm požaduje i smluvní pokutu v souladu se smluvním ujednáním ve výši 2x [částka]. 2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně založila do spisu výpis z obchodního rejstříku, kopii dokladu žalovaného, potvrzení o platbě, výzvy adresované žalovanému včetně poslední výzvy před žalobou a exekucí a smlouvu o spotřebitelském úvěru a předsmluvní informaci. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se neomluvil, nepožádal o odročení, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Dokazování provedl do spisu založenými listinami. 4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru soud vzal za prokázané, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách provozovaných žalobkyní. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím autorizační platby z jeho účtu. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) žalovaný vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků ve výši [částka] byla prokázána výpisem z účtu. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat, zejména pokud sám žalovaný nic netvrdil o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutým. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši [částka]. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se zavázal zaplatit smluvní pokutu a další poplatky – náklady na vymáhání. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Smlouva ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o.z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o.z.. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky poukázány. Finanční prostředky žalovaný převzal připsáním na svůj účet, nedostatek písemné formy tedy v tomto směru není relevantní. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu, co do nesplacené jistiny úvěru po právu a uložil žalovanému povinnost tuto částku zaplatit. Ve zbytku však soud žalobu zamítl. 7. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o.z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu § 1798 o.z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek. 8. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka podle § 2051 o.z. snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 10. Uvedená právní úprava však nestojí v novém občanském zákoníku osamoceně, v první řadě je třeba přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 a ž 8 o.z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o.z.). 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. V tomto směru například § 18a zákona o spotřebitelském úvěru, platném v době uzavření smlouvy, jasně stanoví, že zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. 13. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 1800 odst. 2 o.z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. 15. Podle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 16. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je zásah soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázán na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) konkrétním ujednáním stran dotčeny. je-li porušení uvedených zájmů„ zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o.z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o.z. respektive § 2051 o.z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny„ zvláště nevýhodné doložky“, včetně ujednání o smluvní pokutě, která je typickým vedlejším (zajišťovacím) ujednáním smlouvy (§18a zákona o spotřebitelském úvěru). 17. Ze stejných principů vychází při ochraně spotřebitele i judikatura Soudního dvora EU. [obec] právo je v tomto směru částečně transponovanou směrnicí [číslo]. Základní povinností členského státu EU je zamezit zneužívajícím klauzulím, tyto nejsou pro spotřebitele závazné. Tento postulát směřuje i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo – viz například rozhodnutí ve věci [příjmení] (C [číslo]), nebo Pohotovosť (C [číslo]). 18. Podle § 1802 o.z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěru, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalovaného) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání. 19. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o poplatku za p