217 C 128/2021-57 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] se stávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a kapitalizovaného úroku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které při podpisu smlouvy žalovaný převzal půjčku ve výši [částka], kterou se zavázal zaplatit spolu s poplatkem – kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána dnem [datum]. Žalovaný dosud na smlouvu zaplatil částku [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena [právnická osoba] S a.r.l., která pohledávku za žalovaným následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalovaný neplnil ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť na základě žalobních tvrzení nebylo možné uzavřít na oprávněnost nároku žalobkyně v celém rozsahu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván. 4. Soud podle §115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když účastníci proti tomuto postupu k výzvě soudu žádné námitky nesdělili, soud měl tedy za to, že souhlasí. 5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie a žalovaný má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána věcná příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. 6. Výpisem z obchodního rejstříku Malty byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Výpisem z obchodního rejstříku a rejstříku [právnická osoba] byla prokázána právní subjektivita [právnická osoba] S a.r.l.. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] v návaznosti na smluvní podmínky této smlouvy bylo soudem shledáno, že mezi těmito smluvními stranami byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které věřitel půjčil při podpisu smlouvy žalovanému jako dlužníkovi částku [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit jistinu a souhrnný poplatek plnící funkci úroku z půjčky, když jinak úrok nebyl ve smlouvě sjednán, ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] splatných od 7. dne od uzavření smlouvy. RPSN byla stanovena na 224,28 %. Ze smlouvy nebylo dále zjištěno, že by ji žalovaný uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, naopak charakter předmětu smlouvy a identifikace žalovaného rodným číslem a bydlištěm ukazuje na spotřebitelský charakter smlouvy. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na smlouvu o půjčce zaplatil více, než vyplývá ze žalobních tvrzení, tj. částku [částka]. Ze smluv o postoupení pohledávek v návaznosti na seznam postoupených pohledávek má soud za doložené postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy o půjčce ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] S a.r.l. a následně z této společnosti na žalobkyni. Jak dokládají oznámení o postoupení pohledávky ve spojení s poštovním podacím archem, původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky a změně platebního místa, stejně tak přechodný věřitel. Výzva před podáním žaloby ve spojení s poštovním podacím archem dokládají doručení předžalobní výzvy do dispoziční sféry žalovaného. 7. Na prokázaný skutkový stav soud dle §3028 odst. 1. zákona č. 89/2012, občanský zákoník aplikoval zákonné předpisy účinné v době uzavření smlouvy o půjčce. 8. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], když smlouvy o postoupení pohledávek prokazují postoupení pohledávky za žalovaným podle § 1879 a § 1880 občanského zákoníku, a žalovaným byla podle § 657 občanského zákoníku (zde a dále míněn zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013) smlouvu o půjčce, dle níž přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odstavce prvního občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Žalovaný půjčenou částku [částka] převzal při podpisu smlouvy. Úrok byl mezi stranami sjednán v kapitalizované výši [částka] na rok, což činí 72,65 % ročně. Žalovaný na smlouvu zaplatil pouze částku [částka], jak prokazují nezpochybněná žalobní tvrzení. Půjčka byla splatná dne [datum]. 9. Dle § 41 občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, anebo z okolnosti, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle § 39 občanského zákoníku je neplatným právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Ujednání o smluvním úroku ve výši 72,65 % ročně, a to v době, kdy banky v České republice uzavírali typově obdobné smlouvy o úvěrech se smluveným úrokem od 13,9 % (např. [právnická osoba] do cca 27 %, např. [právnická osoba]), jak je soudu z úřední činnosti známo a kdy v říjnu 2009 průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěru bankovních subjektů činila 14,53 % ročně (srovnej veřejně přístupnou databázi časových řad [příjmení] [jméno] národní banky) soud pokládá za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Tento sjednaný úrok podstatně převyšuje obvyklou úrokovou mírů úvěrů sjednávaných v daném místě a čase bankovními subjekty (k interpretaci dobrých mravů srov. ustálenou judikaturu soudů, např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 33 Cdo 2248/2009, 33 Cdo 4900/2010, k přiměřenosti smluveného úroku např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004). 10. Soud proto podle § 657 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] jako nesplacenou jistinu, když v částce [částka] zanikl nárok na jistinu v důsledku splnění, neboť tato částka měla být po právu zahrnuta věřitelem při neplatném ujednání o úroku na dlužnou jistinu. 11. Co do částky [částka] byla žaloba jako nedůvodná pro neplatnosti ujednání o zaplacení úroku podle § 39 občanského zákoníku zamítnuta. 12. Protože žalovaný ve lhůtě splatnosti půjčku celou nevrátil, dostal se do prodlení a je podle § 517 odst. 1,2 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 a nařízení vlády č. 142/1994 sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010, maximálně ve výši žalobního petitu, povinen zaplatit žalobkyni z dlužné jistiny úrok z prodlení tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. 13. Úrok z prodlení z částky [částka] byl jako nedůvodný zamítnut z důvodů výše uvedených. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 81,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 15. Soudní poplatek byl žalobkyní uhrazen ve výši [částka], avšak dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů činí [částka]. Soud proto žalobkyni soudní poplatek doměřil.