219 C 128/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, s poukazem na to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované vyplacena částka [částka], kterou žalovaná dosud v plném rozsahu nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl žalované poskytnut v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] vrátit právní předchůdkyni žalobkyně, a to ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Celkové náklady spotřebitelské úvěru sestávají z úroku [částka], úhrady za poskytnutí úvěru [částka], nákladů na vyhodnocení úvěru [částka] a inkasního poplatku [částka]. Žalovaná poskytla právnímu předchůdci žalobkyně údaje ohledně svého sociálního statusu, svých příjmů a výdajů. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o zaplacení. Ze statistiky [obec] národní banky bylo zjištěno, že roční úroková sazba u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila ke dni uzavření smlouvy 10,95 %. Z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost poskytnutý úvěr splácet. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Žalovaná sice vyplněním formuláře poskytla právnímu předchůdci žalobkyně určité údaje, bez prokázání toho, že tyto údaje byly náležitě ověřovány a že byly činěny i další kroky, jako například lustrace žalované v exekučním rejstříku, insolvenčním rejstříku, rejstříku [příjmení], však nelze toto považovat za ověření úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. V tomto směru sice žalobkyně určitá tvrzení doplnila, ale již je neprokázala, neboť k nim nepředložila žádný důkaz. 8. Smlouva je tak absolutně neplatná, neboť § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Na tomto se nic nezměnilo ani s účinností zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, který sice na rozdíl od zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku upřednostňuje neplatnost relativní před neplatností absolutní, ale vzhledem k absenci přímého zákonného zmocnění od zákonodárce (která je vyžadována) je třeba až do [datum] u smluv uzavíraných dle zákona č. 145/2010 Sb. vycházet ze zásady lex posterior generalis non derogat legi priori speciali, tj. že pozdější obecný zákon neruší speciální ustanovení zákona dřívějšího (shodně srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze nejenom pod sp. zn. 19Co 24/2016, 28Co 348/2017 či 28Co 463/2017 a 27Co 377/2017-101 a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Také dle § 3016 o.z. nejsou ustanovením občanského zákoníku dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované částku [částka], kterou jí, ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o.z., dosud v plném rozsahu nevrátila, neboť jí uhradila pouze [částka]. 9. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky [částka] bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalované odeslala dne [datum] s výzvou k okamžitému splacení (jedná se o výzvu z [datum]). Tato výzva pak byla ve smyslu § 573 o.z. žalované doručena [datum] a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalované v rozsahu 44 %). Při výpočtu náhrady nákladů řízení zohlednil soud i příslušenství pohledávky (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. I ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] (jistina + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni [datum]), žalovaný co do částky 3 425,01 a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].