224 C 288/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle níž byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši [částka] do [datum]. Protože žalovaný dlužnou částku do sjednané doby splatnosti neuhradil, je povinen ji vrátit včetně poplatku i se zákonným úrokem z prodlení. Pohledávka byla [datum] smluvně postoupena žalobkyni. 2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. Protože účastníci na výzvu soudu souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalobkyně souhlasila již v žalobě, rozhodl soud pouze na základě listinných důkazů. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalobkyní a seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě. 4. Z provedených důkazů (smlouva o úvěru ze dne [datum], potvrzení o platbě na účet žalovaného, oznámení žalobkyně o poukázání úvěru na účet žalovaného, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši [částka] splatit o [datum]. Měsíční procentní sazba poskytnutého úvěru činila 46,5%, RPSN 13 710,2%. 6. Před podáním žaloby vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu [datum] předžalobní výzvou, která byla téhož dne předána k poštovní přepravě. V této výzvě byla žalované stanovena tří denní lhůta k úhradě. 7. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, žádné listinné důkazy k prokázání svých tvrzení nezaložila. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: 32 Odo 1726/2006) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 12. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá. 13. Je třeba si dále uvědomit, že věřitel ve spotřebitelských úvěrech a zápůjčkách je tím, kdo vykonává faktickou vládu, a je také tím, kdo zcela určuje podmínky smluvního vztahu. Představa, že adhezní spotřebitelské smlouvy může jakkoli významně ovlivnit spotřebitel je zcela lichá. Věřitel je z povahy svého postavení silnější smluvní stranou, má sílu ekonomickou, zná prostředí i právní řád, využívá účinný marketing (který z povahy věci míří na slabá místa člověka, která jsou známá a kdy je jistota, že podstatná část populace mu není schopna vůbec čelit, neboť má jen rozum průměrného člověka jak koneckonců konstatuje i § 4 odst. 1 o.z.). Na věřitele, který je podnikatelem zabývajícím se poskytováním zápůjček, tak musí být kladeny nároky uvedené i v Hlavě I. občanského zákoníku. Věřitel je tedy dle ust. § 5 o.z. povinen jednat jako profesionál se znalostmi a pečlivostí, která je s jeho oborem podnikání spojena a pokud tak nečiní a jedná bez odborné péče, jde to k jeho tíži. Odbornou péčí pak není myšleno v daných případech pouze posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr či zápůjčku, ale tento pojem v sobě zahrnuje i požadavek na poctivé, tedy férové jednání (dle ust. § 6 o. z.), přičemž sankcí i dle vnitrostátní právní úpravy je ta skutečnost, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o.z.). Věřitel je tak povinen uzavírat jen takové smlouvy, které se svým obsahem poctivému jednání nepříčí. 14. Soud vzhledem ke shora uvedenému nemůže volit jiné důsledky porušení takového typu spotřebitelských smluv, než absolutní neplatnost zneužívajících klauzulí (v případech kdy dospěje k závěru, že se jedná o zneužívající klauzuli), neboť uplatnění jiného postupu (např. moderace na jiné číslo než na 0) by nemělo odrazující účinek, který jako jediný může působit preventivně a zabránit tak již v samotném zárodku výše uvedeným negativním důsledkům. Právě zásada prevence je hlavním důvodem, proč zákonodárce vůbec k prolomení zásady smluvní volnosti přistoupil, přičemž jakákoli moderace ze strany soudu by právě zásadu prevence popírala, neboť by zcela absentoval odrazující účinek. Soud nemůže připustit takový výkon práva, který silnější smluvní straně bezostyšně umožňuje masově porušovat zákon, s tím že za takové jednání bude ještě odměněn, byť o něco méně. [obec] prevence mimo jiné v sobě zahrnuje i to, že žádný subjekt nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání, tedy nesmí z něj těžit vůbec, a ne jen trochu (§6 o.z.). Smyslem zásady prevence je předcházet nepříznivým důsledkům nepoctivých právních jednání. Vzhledem k uvedenému tak soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. 15. Ustanovení § 2991 až 2993 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o. z.“) stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, vydat je třeba vše, co bylo získáno podle neplatné smlouvy. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. 16. Žalovaný od žalobkyně převzal částku [částka]. Z tvrzení žalobkyně pak vyplývá, že jí neuhradil ničeho a dluží jí tak částku [částka]. Žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné