10 C 51/2021-78 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení 15 034 Kč s příslušenstvím – smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Uvedla. že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč se závazkem poskytnutý úvěr splatit, navýšený o částku v celkové výši 8 361 Kč, představující kapitalizovaný úrok ze smlouvy ve výši 20% ročně ze zapůjčené jistiny ve výši 1 317 Kč, z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso plateb ve výši 4 989 Kč. Splácet celkovou částku 18 361 Kč se žalovaná zavázala formou [anonymizováno] pravidelných týdenních splátek po 307 Kč. 2. Žalovaná svůj závazek zcela nesplnila, na jistinu zaplatila pouze 1 375,11 Kč a na poplatky pouze 1 951,89 Kč. Žalobkyně uvedla, že ke dni, kdy měla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na úhradu dlužné částky jednorázově, dlužila žalovaná na jistině částku 8 845,81 Kč a na dlužném sumarizovaném poplatku, jak výše uvedeno, dlužila 6 688,19 Kč. Na úhradu nesplacené části dluhu mola právní předchůdkyně žalobkyně nárokovat podle čl. 12 Smluvních podmínek., a to ode dne [datum] – ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. 3. Po tomto datu až do dne uzavření smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila žalovaná na úhradu předmětného dluhu částku 500 Kč. 4. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná řádně vyrozuměna. 5. Dlužná částka je po postoupení pohledávky tvořena nesplacenou jistinou 8 624,89 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 6 409,11 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 871,59 Kč, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 746,74 Kč, úroky ve výši 20,50% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a ze zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 6. Na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně žalovaná nereagovala. 7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavila, ačkoliv měla doručení řádně vykázáno. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v její nepřítomnosti, pouze na základě předložených listinných důkazů. 8. Soud po provedeném dokazování prokázal následující skutkový stav věci: 9. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 3. [číslo] [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou jako úvěrovanou, bylo soudem zjištěno, že jmenovaná společnost a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázala, navýšený o úrok v celkové výši 8 361Kč, z toho kapitalizovaný úrok ve výši 1 317 Kč, odměna za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a náklady za hotovostní inkaso plateb ve výši 4 989 Kč, splatit formou 60 pravidelných týdenních splátek po 307 Kč. Zavázala se tak celkem splatit částku 18 361 Kč. Z tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaná ke dni odstoupení od smlouvy uhradila z titulu předmětné smlouvy částky 1 375,11 Kč a na poplatky 1 951,89 Kč, celkem tedy 3 327 Kč. 10. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo vzato za prokázané, že žalobkyně žalované oznámila, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původní věřitelky na žalovanou, z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění před podáním žaloby s vylíčením skutkového a právního děje. Ze seznamu vyplácených dávek Úřadem práce ČR - krajská [pobočka] bylo vzato za prokázané, že žalovaná pobírala od roku [rok] do roku [rok] [anonymizováno] na [anonymizováno]. 11. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatila více, než připouštěla žalobkyně. Soud tedy vycházel z toho, že nic více, nežli je tvrzeno, uhrazeno nebylo. 12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 17. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 19. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná přijala nabídku žalobkyně tím, že se podle ní zachovala a začala úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 20. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27