110 C 13/2022-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 68 959 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty 11 316,48 Kč příslušenství (úrok ve výši 64,59 % ročně z nesplacené jistiny + zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny). Uvedla, že uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč se závazkem žalované splatit tento úvěr, navýšený o úrok ve výši 64,59% ročně, ve 48 měsíčních splátkách po 3 513 Kč, splatných počínaje měsícem červnem 2021 vždy do každého 17. dne v tom kterém měsíci. Žalovaná však závazek, jak výše uvedeno, řádně neplnila – nesplácela řádně a včas. Žalobkyni uhradila pouze částku 21 078 Kč, když provedla celkem 6 splátek v roce 2021, vždy po 3 513 Kč, a to ve dnech 16. 1., 16. 7., 16. 8., 16. 9, 18. 10 a [datum]. V důsledku svého prodlení vznikla žalobkyni nárok na smluvní pokutu ze strany žalované, konkrétně ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší než 30 dnů (takže v konkrétním případě má žalobkyně nárok na částku 998 Kč), dále žalobkyni vznikla nárok na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaná v prodlení déle než 15 dnů). 2. Pro neplnění povinností ze strany žalované došlo v případě předmětného spotřebitelského úvěru jednak k výzvě k zaplacení dluhu ve lhůtě alespoň 30 dnů, avšak když žalovaná zůstala nečinná, přistoupila žalobkyně dne [datum] k předčasnému zesplatnění úvěru. Celá dosud neuhrazená jistina včetně dohodnutého a již splatného úroku se ke dni zesplatnění stala novou jistinou – ve výši 67 361,12 Kč. Žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě této nové jistiny do konkrétního data. Poté, co ani tehdy žalovaná nereagovala, zaslal žalované zástupce žalobkyně předžalobní upomínku s právním s skutkovým rozborem důvodů, pro které je částka po žalované žádána. Vzhledem k marnému vyčkávání mimosoudního plnění ze stran žalované nezbývalo, nežli se dlužné částky domáhat soudní cestou. Dluh žalované dle žalobkyně tvoří: nová dlužná jistina ve výši 67 361,12 Kč, smluvní pokuta 998 Kč, náhrada nákladů 600 Kč, smluvní pokuta 0,1% denně z nové dlužné jistiny počínaje dnem [datum] (zesplatnění úvěru) a úrok ve výši 64,59 % ročně z původní dlužné jistiny ve výši 58 051,12 Kč ode dne [datum] do zaplacení. 3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač měla doručení vakázáno (uložením) a k žalobě se nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v její nepřítomnosti. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 11. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná přijala nabídku žalobkyně tím, že se podle ní zachovala a začala úvěr splácet (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 13. Soud má za to, že v posuzované věci právní předchůdkyně žalobkyně, byť si vyžádala informaci o výši příjmu žalované od jejího zaměstnavatele, celkové neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné.. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 14. Žalobkyně, která u jednání výslovně uvedla, že kromě listinných důkazů již ve spise založených nemá k dispozici jiné listinné důkazy k prokázání svého zkoumání úvěryschopnosti žalované, neprokázala, že by při posuzování úvěryschopnosti žalované vycházela z objektivně podložených údajů o schopnos